Moje povídky

A Game of Shadows

18. března 2017 v 23:38 | Wafer

1. Nový začátek

2. Sklep

All I want for Christmas is you - Dramione (pro Nathaniellku)

29. prosince 2016 v 22:39 | Wafer
,,Harry! To nemůžeš myslet vážně!" vykřikl podrážděně Ron, Hermiona protočila oči a namítla: ,,Proč by to nemohl myslet vážně? Podle mě je to od něj moc milé, že chce na tu oslavu pozvat i profesora Snapea. Nikdo to neudělal." ,,To říkáš jenom proto, abys zakecala fakt, že ty jsi pozvala Draca Malfoye, s kterým samozřejmě přijdou i ty jeho gorily, a nějakým zázrakem tam přijde i Pansy Parkinsonová," nepřestával Ron. ,,Zaprvé: Sklapni laskavě, Ronalde Weasley! Zadruhé: Je slušné pozvat všechny spolužáky, i když je nemáme rádi a je tu jistá ožnost, že odmítnou. A zatřetí: Jsou pozvaní všichni učitelé a obávám se, že kdyby Snape zjistil, že jeho jediného jsme nepozvali, ohrozilo by to tvoji i Harryho známku z Lektvarů, která i bez toho visí na vlásku. Takže si mysím, že by nebylo od věci, kdyby Harry zkusil pozvat Snapea," rozkecala se Hermiona, jelikož věděla, že po takovém proslovu Ron určitě povolí, protože se nebude chtít hádat. ,,No fajn, možná máš pravdu," zabručel Ron.
,,Tak já jdu," vyhrkl Harry, než stačila Hermiona Ronovi opět něco říct. Zvedl se ze sedačky a prošel obrazem ve zdi. Jeho dva přátelé na něj jen s očekáváním zírali. ,,No...Já už taky půjdu. Potřebuju si... ještě něco zařídit," zablekotala Hermiona po chvíli. ,,Jasně," přikývl Ron, zatímco Hermiona mizela na schodišti do dívčích ložnic. Ron se ocitl sám. A neměl vůbec tušení, co bude dělat. Za jak dlouho se vrátí Harry, aby si s ním mohl zahrát Řachavého Petra nebo Kouzelnické šachy?
Hermiona se vrhla se svému kufru jako by jí šlo o život, vytáhla z něj červeno-zelený balící papír s vánočními stromečky a středně velkou krychlovou krabičku. Odstřihla kus balícího papíru, zabalila do něj krabičku a úhledným písmem na n napsala DRACO. Poté ji strčila do nejzazších hlubin kufru, který zastrčila pod postel, a vydala se zpět do společenské místnosti.

* * *

,,Vážně je všechno připravené?" ujišťovala se už asi posté Hermiona. ,,Ano, je," odpověděli Harry a Ron unaveně. ,,Výborně," řekla Hermiona jako pokaždé, když se ujistila. Podívala se na své náramkové hodinky. Za pět minut pět hodin. Za chvíli by se měli začít scházet hosté.
Hermiona se naposledy nervózně rozhédla po nebelvírské společenské místnosti a začala upravovat ozdoby na vánočním stromku. Za okamžik se začali trusit první hosté, mezi nimiž byli převážně profesoři. Harryho, Rona i Hermionu opravdu překvapilo, že přišel i Snape, se kterým opravdu moc nepočítali.
Za necelých deset minut už byli na večíru skoro všichni. Ron i Harry se kamsi vypařili, takže Hermiona zůstala sama u stromku, který neustále upravovala.
,,Ahoj," zakřičel jí někdo do ucha, aby ho slyšela. Hermiona se otočila a uviděla Draca Malfoye, a kterým postávali Crabe, Goyle a Pansy Parkinsonová. ,,Ahoj," pozdravila ho Hermiona. ,,Díky, žes mě pozvala, Grangerová. Asi bych nedokázal vydržet dnešní večer s dvěma pakama, který nerozeznaj koště od ořechu a s holkou, která se na mě neustále mačká. Můžu si s tebou promluvit v soukromí?" řek Draco, nařídil Crabovi, Goylovi a Pansy, aby na něj počkali přesně tam, kde jsou a on sám následoval Hermionu do nejtemnějších částí nebelvírské společenské místnosti. ,,O čem jsi chtěl mluvit?" chtěla vědět Hermiona. Draco jí beze slov podal balíček v zeleném balícím papíře. Hermiona ho neochotně převzala. Ten samý proces opakovali i s Hermioniným dárkem pro Draca. Oba se na sebe usmáli a začali své dárky rozbalovat.
Hermiona koupila Dracovi strojek, který promítá hvězdnou oblohu ve všech kalednářních měsících. A Draco dal Hermioně něco, co by nikdy nečekala, že dostane. Koupil jí plyšového medvěda, kterému když stiskla bříško, začal hrát písničku All I want for Christmas is you.
Hermionu to úplně odzbrojilo. Nevěděla, co na to Dracovi říct. Nebyla hloupá, dávno poznala, že se mu líbí. A on se líbil jí. Ale takovýhle dárek opravdu nečekala.
Draco chvíli jen tak stál, ale dlouho to nevydržel. Něžně chytil Hermionu za ruku a přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl vášnivě a dlouze políbit. ,,Miluju tě, Hermiono Grangerová," zašeptal poté.

Déšť

10. srpna 2016 v 22:38 | Wafer
Ahoj všichni!
Napsala jsem takovou kratši povídku, protože ještě pořádně nevím, co napíšu do další kapitoly Avengers school. Už mám něco napsaného, ale fakt netuším, jak by to měo pokračovat. Tak mi kdyžtak můžete napsat nějaké návrhy. :)

Stál osamocený na širokém chodníku před obrovským viktoriánským domem s oloupanou omítkou a vyvrácenou rezavou brankou, čtverce trávy, které oddělovaly chodník od zdí domu, byly zarostlé a neupravené.
Byl tu sám a nebylo divu. Pochmurné počasí jako by zrcadlilo jeho náladu. Na zemi se válela mlha a z těžkých oblaků visících na obloze se neúnavně sypal déšť.
Jeho dlouhé tmavé vlasy se mu přilepily na obličej. Tmavé džíny, pruhované tričko a lehká kožešinová vesta nepříjemně studily na kůži. Jemu to ale bylo jedno.
Zhluboka dýchal, nasával svěží vůni deště a se zavřenýma očima nastavoval svůj obličej kapkám vody. Připadalo mu, že déšť z něj může smýt všechny jeho problémy, že mu umožní začít znovu od začátku. Neexistovalo ale nic, co by ho mohlo vrátit v čase, aby napravil své chyby.
Nikdo ho nepochopí. Nikdo ho nebude vidět takového, jaký ve skutečnosti je. Všichni v něm viděli zrůdu. On si ale nechtěl přiznat, že by jí mohl být. Nemůže být tím, za koho ho mají ostatní, nechce být.
Vrátil se v duchu do toho okamžiku, kdy se to stalo. Kdy se ukázalo, kdo zabil všechny ty dívky.

Všichni stáli v podivném šiškovitém útvaru na dlažbě pod zvonicí, která byla připojená k levé části jejich školy. On přispěchal jako poslední a prodral se dopředu.
Nedokázal odvrátit zrak. Pozoroval, jak se jedna moucha usadila na bledém obličeji mrtvé dívky.
I z bezprostřední blízkosti měl pocit nedefinovatelné kaše a s očekáváním se podíval na paži, která jako kdyby obtáčela hlavu, aby ji chránila. Ale hlava tam nebyla. Ale hlava tam nebylo. Dívka už neměla lebku.
Podíval se nahoru a zaostřil na okno zvonice, ze kterého dívka spadla. Zalil ho pocit zadostiučinění. Udělal to. Opravdu to udělal. Přesně tak, jak mu našeptával ten otravný hlas skoro celý měsíc.

Vrátil se do reality, když ho někdo chytl za rameno. Tím někým byl psychiatr, který s ním už mnohokrát mluvil. To on mohl za to, že si o tmavovlasém všichni mysleli, že je zrůda.
,,Všechno je v pořádku. Půjdeme, ano?" promluvil psychiatr a tmavovlasý bez zaváhání nastoupil do nastartovaného auta zaparkovaného u chodníku, i když věděl, co ho čeká.

Avengers school - 6. ,,O tom se nežertuje, Tony!"

26. července 2016 v 8:00 | Wafer
Ve škole to ovšem vypadalo jinak, než Tony čekal. Steve si sice sedl na své obvyklé místo vedle něj, ale až do oběda se s ním neobtěžoval prohodit ani slovo. Tehdy už to Tony nevydržel a musel se zeptat, co se se Stevem děje. Nezeptal se samozřejmě rovnou Steva. Bylo mu jasné, že by se dočkal odpovědi typu ,,Nic mi není." nebo něčeho podobného. Proto se zeptal Natashy. Ta se na něj otráveně podívala, ale pak se rozkecala: ,,Je na tebe naštvanej, protože ses choval jako naprostej stalker, když tady byl ten jeho Bucky. Říkal přece, ať mu to nepokazíme. No a tys mu to pokazil." ,,A čím?" nechápal Tony. ,,Ty seš fakt zabedněnec, co?" vzdychla Natasha. ,,Pořád ses kolem Steva motal a on si nemohl povídat s Buckym. Neviděli se prakticky tři měsíce, takže bylo jasné, že si chtěli pokecat. A protože ty jseš žárlivka užárlená, tak jsi všechno pokazil." Tony se zatvářil neuvěřitelně ublíženě. ,,Tak zaprvé nežárlím a zadruhé si mohli povídat, jak jenom chtěli. Já jim v tom nebránil. A taky nevím, proč bych měl žárlit na někoho jako je Bucky," prohlásil a dal si záležet, aby to Steve slyšel. Pak tišším hlasem řekl Natashe: ,,Ale on mi Steva přebere! Zná se s ním dýl než já, takže je jasný, že má ve všem přednost!"
,,Ježišmarja!" zhrozila se Natasha a podívala se, jestli je Steve neposlouchá. Pak se obrátila zpátky na Tonyho a zeptala se: ,,A ty po mně jako chceš, abych ti pomohla na něj udělat dojem? Za koho mě máš?" ,,Za kámošku?" zkusil to Tony s úsměvem. ,,No tak, Natasho! Potřebuju tě! Nemůžu bez něj žít!" ,,Pro Kristovy rány no jo! Přestaň po mně štěkat jako nějaká štěkna! Dals už vůbec Furymu ten referát z angliny?" ,,Jasně že dal. Vyhrožoval mi rytířským titulem. Zase..." odfrkl si Tony a dodal: ,,Ale teď mi řekni, jak mám zapůsobit na Steva."
Natasha vzdychla a snažila se něco vymyslet. Dokázala lidi lehce prokouknout, takže jí nedělalo problém na něco přijít. ,,Pozvi ho na zmrzlinu, do cukrárny nebo do parku na procházku. Potom určitě roztaje a ty mu pak můžeš říct, co k němu cítíš." ,,Proč musí nejdřív roztát?" nechápal Tony. ,,Protože pak je menší šance, že ti rozbije hubu, když mu řekneš, že po něm jedeš," vysvětlila mu Natasha s netrpělivostí v hlase. Tenhle hovor byl jeden z těch, které ji znervózňovaly. Ne že by jí vadili homosexuálové nebo tak, ale vadily jí ty řeči okolo lásky podobných věcí.
,,Dík moc," usmál se Tony a odhupkal kamsi do hlubin školní chodby. Natasha se ještě chvíli nechápavě dívala směrem, kterým Tony zmizel, ale pak se odhodlala sníst zbytek svého oběda. ,,Kam šel Tomatony?" podivil se Clint, když si všiml, že Tony chybí. ,,Zase jsi vymyslel novou divnou přezdívku?" povytáhl Loki obočí. Natasha pokrčila rameny pokračovala ve zkoumání svého sendviče. Ostatní to taky nijak neřešili a jedli dál.
,,Nechceš jít ven? Třeba do parku?" zeptal se Tony Steva, když se s ním loučil u jeho domů. ,,Jasně, tak dej vědět ostatním, až dojdeš domů," usmál se Steve a vypadalo to, že už Tonymu odpustil jeho chování před Buckym. ,,Ale já myslel, že bysme to..." soukal ze sebe Tony. Steve mlčel. Cítil. Že nemá cenu Tonyho popohánět. ,,Že bysme mohli jít ven jenom my dva...sami," dopověděl Tony a Steve pokýval pomalu hlavou, zatímco vstřebával informaci, kterou mu Tony sdělil. ,,Proč?" vyrazil ze sebe po chvíli blonďák. Tony jen pokrčil rameny, odvrátil pohled a úsečně se zeptal: ,,Tak chceš jít, nebo ne?!" ,,Ehm..Jo...Jasně," přikývl Steve a otevřel zelenou vrzající branku vedoucí na dvůr. ,,Tak v kolik?" zeptal se ještě. Tony mrknul na značkové hodinky a zamyšleně řekl: ,,Třeba o půl čtvrté. Stavím se pro tebe, co ty na to?" ,,Jo to bude fajn," přikývl Steve, přibouchl branku a mávl Tonymu, který už se hnal domů, aby se stihl naobědvat a připravit.
Tony přiběhl domů a zastavil se hned mezi dveřmi. Podle nepořádku na chodbě poznal, že jeho otec přijel zpátky domů i s matkou. Povzdychl si, a protože věděl, že byl rodiče stejně přišli na to, že už je doma, zavolal: ,,Ahoj! Jsem doma!" Matka okamžitě přiběhla a přitiskla ho k sobě, div ho neudusila. ,,Jo taky tě rád vidím," zaskřehotal a vymanil se z jejího sevření. Zamířil do kuchyně, kde už seděl u velké porce polévky jeho otec. Usmál se na Tonyho a řekl: ,,Dlouho jsme se neviděli, co? Pojď si sednout a pověz mi, jak se máš." Ukázal na židli na druhé straně stolu. ,,Mám se dobře. Promiň, tati, ale teď nemám čas. Za chvíli jdu ven s kamarádem. Pak ti všechno řeknu, jestli tě to ještě bude zajímat." Tony se taky usmál. Vzal si rohlík a kus sýra, opřel se o linku a házel to do sebe, jako by týden nejedl. ,,Jo tak. A jak se ten kamarád jmenuje?" nedal si Tonyho otec pokoj. ,,Steve," zahuhlal Tony, napil se vody a odklusal zase pryč.
Steve nervózně pokukoval po hodinách a vyhlížel Tonyho z okna. Už bylo pět minut po půl čtvrté a Tony pořád nikde. Steve byl sice zvyklý na to, že Tony se nijak neobtěžuje chodit včas, ale byl z nějakého důvodu nervózní.
Konečně zazvonil zvonek a Steve se vrhnul ke dveřím tak rychle, že zakopl o botník a skončil na zemi. Okamžitě se zase posbíral a otevřel dveře, za nimiž stál Tony neobvykle dobře upravený a usmívající se od ucha k uchu. Steve si obul boty, vzal si bundu a pozdravil Tonyho svým obvyklým ,,Ahoj.".
,,Kam chceš jít?" vyzvídal Steve, když vyšli na ulici. ,,Nevím, někam. Řekl jsem si, že by jsme se mohli jen tak procournout, když už se víc známe.." zasmál se nervózně Tony, ale když se k němu Steve nepřidal, okamžitě zmlkl. Pak šli několik minut mlčky.
Když dorazili do parku, vyhnali několik malých děcek z hřiště a sedli si na houpačky. Chvíli si jen tak povídali o filmech a jiných blbostech. ,,Proč jsi nechtěl, aby s námi šli i ostatní?" zeptal se pak Steve a naklonil hlavu. Tony semkl rty, takže místo nich měl jen tenkou čárku pod nosem, která jako jediná nasvědčovala tomu, že na tom místě má brunet něco jako ústa.
,,No...Nechceš se mnou chodit?" zeptal se po chvíli hledění do země Tony. Steve se kolem sebe rozhlédl, aby se ujistil, že Tonyho otázku nikdo neslyšel, a tak trochu doufal, že je na blízku někdo, kdo by ho zachránil z této situace. Nakonec se přinutil podívat na Tonyho, načež mírně zrudl. Zmohl se jen na uražené: ,,O tom se nežertuje, Tony!" a upřímně doufal, že to byl jen jeden z Tonyho krutých žertů, že se brunet za chvilinku rozesměje a vysměje se Stevovi, jak je hloupý. Nic takového se ale nestalo. Tony jen potřásl hlavou a prohodil: ,,Myslíš si, že bych o tomhle žertoval?" Steve ještě víc zrozpačitěl. ,,Nevím. Vůbec se v tobě nevyznám," přiznal tiše.
,,Já v tobě taky ne," odpověděl Tony, když si srovnal v hlavě, co chce Stevovi říct. ,,A právě to se mi na tobě líbí. Člověk by si myslel, že je lehké tě prokouknout, ale vůbec to tak není." Steve zamručel. Nevěděl, jestli tohle má brát jako kompliment, nebo jako urážku. Nakonec se rozhodl pro něco mezi.
,,Takže...jak zní odpověď?" vyrušil ho z přemýšlení Tony. ,,Musí... Já... Já si to musím.... Musím si to rozmyslet," vyžbleptal Steve, načež rychlostí blesku opustil houpačku i park.
Tony osaměl. Počítal s tím, že mu Steve neodpoví hned, ale nemusel tak najednou zdrhnout. Zatímco Pepper za ním dolézala, Steve před ním utíkal. Tony se zamyslel nad tím, proč to nemůže být naopak.
Zvedl se z houpačky a šoural se domů.
Tam už na něj čekala, jak jinak, jeho drahá maminka. Jakmile viděla, jak se Tony tváří utahaně, objala ho a okamžitě mu poručila, aby si šel umýt ruce.
,,Udělala jsem ti palačinky," usmála se, když brunet přišel do kuchyně, kde seděl i jeho otec, zobající z misky ovoce. ,,Děkuju," usmál se Tony. Spíš to byl jen chabý pokus o úsměv. ,,Jak si se měl s kamarádem?" zeptal se nenuceně jeho otec, zatímco mamka před něj položila talíř se dvěma palačinkami. ,,Mohlo to být i lepší," připustil Tony, ale dál to nerozváděl. Ani to neměl v úmyslu. Nikdo se ho už naštěstí na nic neptal.

Avengers school

8. června 2016 v 16:54 | Wafer

1. Jak to začalo


2. Taková menší párty

3. J.A.R.V.I.S.


4. Avengers Klub

5. Bucky


6. ,,O tom se nežertuje, Tony!"


7. Pouť


8. Kino


9. Školní besídka?


10. Totálně zkažený večer [Poslední část]






Dramione (pro Renaiti)

16. dubna 2016 v 21:13 | Wafer
Ahoj všichni!
Tak je to tady! Moje první povídka na tomhle blogu a k tomu ještě první povídka na přání. Doufám, že se bude Renaiti líbit.

PEREX ;)

 
 

Reklama