Moje povídky

A Game of Shadows

18. března 2017 v 23:38 | Wafer

1. Nový začátek

2. Sklep

All I want for Christmas is you - Dramione (pro Nathaniellku)

29. prosince 2016 v 22:39 | Wafer
,,Harry! To nemůžeš myslet vážně!" vykřikl podrážděně Ron, Hermiona protočila oči a namítla: ,,Proč by to nemohl myslet vážně? Podle mě je to od něj moc milé, že chce na tu oslavu pozvat i profesora Snapea. Nikdo to neudělal." ,,To říkáš jenom proto, abys zakecala fakt, že ty jsi pozvala Draca Malfoye, s kterým samozřejmě přijdou i ty jeho gorily, a nějakým zázrakem tam přijde i Pansy Parkinsonová," nepřestával Ron. ,,Zaprvé: Sklapni laskavě, Ronalde Weasley! Zadruhé: Je slušné pozvat všechny spolužáky, i když je nemáme rádi a je tu jistá ožnost, že odmítnou. A zatřetí: Jsou pozvaní všichni učitelé a obávám se, že kdyby Snape zjistil, že jeho jediného jsme nepozvali, ohrozilo by to tvoji i Harryho známku z Lektvarů, která i bez toho visí na vlásku. Takže si mysím, že by nebylo od věci, kdyby Harry zkusil pozvat Snapea," rozkecala se Hermiona, jelikož věděla, že po takovém proslovu Ron určitě povolí, protože se nebude chtít hádat. ,,No fajn, možná máš pravdu," zabručel Ron.
,,Tak já jdu," vyhrkl Harry, než stačila Hermiona Ronovi opět něco říct. Zvedl se ze sedačky a prošel obrazem ve zdi. Jeho dva přátelé na něj jen s očekáváním zírali. ,,No...Já už taky půjdu. Potřebuju si... ještě něco zařídit," zablekotala Hermiona po chvíli. ,,Jasně," přikývl Ron, zatímco Hermiona mizela na schodišti do dívčích ložnic. Ron se ocitl sám. A neměl vůbec tušení, co bude dělat. Za jak dlouho se vrátí Harry, aby si s ním mohl zahrát Řachavého Petra nebo Kouzelnické šachy?
Hermiona se vrhla se svému kufru jako by jí šlo o život, vytáhla z něj červeno-zelený balící papír s vánočními stromečky a středně velkou krychlovou krabičku. Odstřihla kus balícího papíru, zabalila do něj krabičku a úhledným písmem na n napsala DRACO. Poté ji strčila do nejzazších hlubin kufru, který zastrčila pod postel, a vydala se zpět do společenské místnosti.

* * *

,,Vážně je všechno připravené?" ujišťovala se už asi posté Hermiona. ,,Ano, je," odpověděli Harry a Ron unaveně. ,,Výborně," řekla Hermiona jako pokaždé, když se ujistila. Podívala se na své náramkové hodinky. Za pět minut pět hodin. Za chvíli by se měli začít scházet hosté.
Hermiona se naposledy nervózně rozhédla po nebelvírské společenské místnosti a začala upravovat ozdoby na vánočním stromku. Za okamžik se začali trusit první hosté, mezi nimiž byli převážně profesoři. Harryho, Rona i Hermionu opravdu překvapilo, že přišel i Snape, se kterým opravdu moc nepočítali.
Za necelých deset minut už byli na večíru skoro všichni. Ron i Harry se kamsi vypařili, takže Hermiona zůstala sama u stromku, který neustále upravovala.
,,Ahoj," zakřičel jí někdo do ucha, aby ho slyšela. Hermiona se otočila a uviděla Draca Malfoye, a kterým postávali Crabe, Goyle a Pansy Parkinsonová. ,,Ahoj," pozdravila ho Hermiona. ,,Díky, žes mě pozvala, Grangerová. Asi bych nedokázal vydržet dnešní večer s dvěma pakama, který nerozeznaj koště od ořechu a s holkou, která se na mě neustále mačká. Můžu si s tebou promluvit v soukromí?" řek Draco, nařídil Crabovi, Goylovi a Pansy, aby na něj počkali přesně tam, kde jsou a on sám následoval Hermionu do nejtemnějších částí nebelvírské společenské místnosti. ,,O čem jsi chtěl mluvit?" chtěla vědět Hermiona. Draco jí beze slov podal balíček v zeleném balícím papíře. Hermiona ho neochotně převzala. Ten samý proces opakovali i s Hermioniným dárkem pro Draca. Oba se na sebe usmáli a začali své dárky rozbalovat.
Hermiona koupila Dracovi strojek, který promítá hvězdnou oblohu ve všech kalednářních měsících. A Draco dal Hermioně něco, co by nikdy nečekala, že dostane. Koupil jí plyšového medvěda, kterému když stiskla bříško, začal hrát písničku All I want for Christmas is you.
Hermionu to úplně odzbrojilo. Nevěděla, co na to Dracovi říct. Nebyla hloupá, dávno poznala, že se mu líbí. A on se líbil jí. Ale takovýhle dárek opravdu nečekala.
Draco chvíli jen tak stál, ale dlouho to nevydržel. Něžně chytil Hermionu za ruku a přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl vášnivě a dlouze políbit. ,,Miluju tě, Hermiono Grangerová," zašeptal poté.

Déšť

10. srpna 2016 v 22:38 | Wafer
Ahoj všichni!
Napsala jsem takovou kratši povídku, protože ještě pořádně nevím, co napíšu do další kapitoly Avengers school. Už mám něco napsaného, ale fakt netuším, jak by to měo pokračovat. Tak mi kdyžtak můžete napsat nějaké návrhy. :)

Stál osamocený na širokém chodníku před obrovským viktoriánským domem s oloupanou omítkou a vyvrácenou rezavou brankou, čtverce trávy, které oddělovaly chodník od zdí domu, byly zarostlé a neupravené.
Byl tu sám a nebylo divu. Pochmurné počasí jako by zrcadlilo jeho náladu. Na zemi se válela mlha a z těžkých oblaků visících na obloze se neúnavně sypal déšť.
Jeho dlouhé tmavé vlasy se mu přilepily na obličej. Tmavé džíny, pruhované tričko a lehká kožešinová vesta nepříjemně studily na kůži. Jemu to ale bylo jedno.
Zhluboka dýchal, nasával svěží vůni deště a se zavřenýma očima nastavoval svůj obličej kapkám vody. Připadalo mu, že déšť z něj může smýt všechny jeho problémy, že mu umožní začít znovu od začátku. Neexistovalo ale nic, co by ho mohlo vrátit v čase, aby napravil své chyby.
Nikdo ho nepochopí. Nikdo ho nebude vidět takového, jaký ve skutečnosti je. Všichni v něm viděli zrůdu. On si ale nechtěl přiznat, že by jí mohl být. Nemůže být tím, za koho ho mají ostatní, nechce být.
Vrátil se v duchu do toho okamžiku, kdy se to stalo. Kdy se ukázalo, kdo zabil všechny ty dívky.

Všichni stáli v podivném šiškovitém útvaru na dlažbě pod zvonicí, která byla připojená k levé části jejich školy. On přispěchal jako poslední a prodral se dopředu.
Nedokázal odvrátit zrak. Pozoroval, jak se jedna moucha usadila na bledém obličeji mrtvé dívky.
I z bezprostřední blízkosti měl pocit nedefinovatelné kaše a s očekáváním se podíval na paži, která jako kdyby obtáčela hlavu, aby ji chránila. Ale hlava tam nebyla. Ale hlava tam nebylo. Dívka už neměla lebku.
Podíval se nahoru a zaostřil na okno zvonice, ze kterého dívka spadla. Zalil ho pocit zadostiučinění. Udělal to. Opravdu to udělal. Přesně tak, jak mu našeptával ten otravný hlas skoro celý měsíc.

Vrátil se do reality, když ho někdo chytl za rameno. Tím někým byl psychiatr, který s ním už mnohokrát mluvil. To on mohl za to, že si o tmavovlasém všichni mysleli, že je zrůda.
,,Všechno je v pořádku. Půjdeme, ano?" promluvil psychiatr a tmavovlasý bez zaváhání nastoupil do nastartovaného auta zaparkovaného u chodníku, i když věděl, co ho čeká.

Avengers school

8. června 2016 v 16:54 | Wafer

1. Jak to začalo


2. Taková menší párty

3. J.A.R.V.I.S.


4. Avengers Klub

5. Bucky


6. ,,O tom se nežertuje, Tony!"


7. Pouť


8. Kino


9. Školní besídka?


10. Totálně zkažený večer [Poslední část]






Dramione (pro Renaiti)

16. dubna 2016 v 21:13 | Wafer
Ahoj všichni!
Tak je to tady! Moje první povídka na tomhle blogu a k tomu ještě první povídka na přání. Doufám, že se bude Renaiti líbit.

PEREX ;)

 
 

Reklama