Prosinec 2016

All I want for Christmas is you - Dramione (pro Nathaniellku)

29. prosince 2016 v 22:39 | Wafer |  Moje povídky
,,Harry! To nemůžeš myslet vážně!" vykřikl podrážděně Ron, Hermiona protočila oči a namítla: ,,Proč by to nemohl myslet vážně? Podle mě je to od něj moc milé, že chce na tu oslavu pozvat i profesora Snapea. Nikdo to neudělal." ,,To říkáš jenom proto, abys zakecala fakt, že ty jsi pozvala Draca Malfoye, s kterým samozřejmě přijdou i ty jeho gorily, a nějakým zázrakem tam přijde i Pansy Parkinsonová," nepřestával Ron. ,,Zaprvé: Sklapni laskavě, Ronalde Weasley! Zadruhé: Je slušné pozvat všechny spolužáky, i když je nemáme rádi a je tu jistá ožnost, že odmítnou. A zatřetí: Jsou pozvaní všichni učitelé a obávám se, že kdyby Snape zjistil, že jeho jediného jsme nepozvali, ohrozilo by to tvoji i Harryho známku z Lektvarů, která i bez toho visí na vlásku. Takže si mysím, že by nebylo od věci, kdyby Harry zkusil pozvat Snapea," rozkecala se Hermiona, jelikož věděla, že po takovém proslovu Ron určitě povolí, protože se nebude chtít hádat. ,,No fajn, možná máš pravdu," zabručel Ron.
,,Tak já jdu," vyhrkl Harry, než stačila Hermiona Ronovi opět něco říct. Zvedl se ze sedačky a prošel obrazem ve zdi. Jeho dva přátelé na něj jen s očekáváním zírali. ,,No...Já už taky půjdu. Potřebuju si... ještě něco zařídit," zablekotala Hermiona po chvíli. ,,Jasně," přikývl Ron, zatímco Hermiona mizela na schodišti do dívčích ložnic. Ron se ocitl sám. A neměl vůbec tušení, co bude dělat. Za jak dlouho se vrátí Harry, aby si s ním mohl zahrát Řachavého Petra nebo Kouzelnické šachy?
Hermiona se vrhla se svému kufru jako by jí šlo o život, vytáhla z něj červeno-zelený balící papír s vánočními stromečky a středně velkou krychlovou krabičku. Odstřihla kus balícího papíru, zabalila do něj krabičku a úhledným písmem na n napsala DRACO. Poté ji strčila do nejzazších hlubin kufru, který zastrčila pod postel, a vydala se zpět do společenské místnosti.

* * *

,,Vážně je všechno připravené?" ujišťovala se už asi posté Hermiona. ,,Ano, je," odpověděli Harry a Ron unaveně. ,,Výborně," řekla Hermiona jako pokaždé, když se ujistila. Podívala se na své náramkové hodinky. Za pět minut pět hodin. Za chvíli by se měli začít scházet hosté.
Hermiona se naposledy nervózně rozhédla po nebelvírské společenské místnosti a začala upravovat ozdoby na vánočním stromku. Za okamžik se začali trusit první hosté, mezi nimiž byli převážně profesoři. Harryho, Rona i Hermionu opravdu překvapilo, že přišel i Snape, se kterým opravdu moc nepočítali.
Za necelých deset minut už byli na večíru skoro všichni. Ron i Harry se kamsi vypařili, takže Hermiona zůstala sama u stromku, který neustále upravovala.
,,Ahoj," zakřičel jí někdo do ucha, aby ho slyšela. Hermiona se otočila a uviděla Draca Malfoye, a kterým postávali Crabe, Goyle a Pansy Parkinsonová. ,,Ahoj," pozdravila ho Hermiona. ,,Díky, žes mě pozvala, Grangerová. Asi bych nedokázal vydržet dnešní večer s dvěma pakama, který nerozeznaj koště od ořechu a s holkou, která se na mě neustále mačká. Můžu si s tebou promluvit v soukromí?" řek Draco, nařídil Crabovi, Goylovi a Pansy, aby na něj počkali přesně tam, kde jsou a on sám následoval Hermionu do nejtemnějších částí nebelvírské společenské místnosti. ,,O čem jsi chtěl mluvit?" chtěla vědět Hermiona. Draco jí beze slov podal balíček v zeleném balícím papíře. Hermiona ho neochotně převzala. Ten samý proces opakovali i s Hermioniným dárkem pro Draca. Oba se na sebe usmáli a začali své dárky rozbalovat.
Hermiona koupila Dracovi strojek, který promítá hvězdnou oblohu ve všech kalednářních měsících. A Draco dal Hermioně něco, co by nikdy nečekala, že dostane. Koupil jí plyšového medvěda, kterému když stiskla bříško, začal hrát písničku All I want for Christmas is you.
Hermionu to úplně odzbrojilo. Nevěděla, co na to Dracovi říct. Nebyla hloupá, dávno poznala, že se mu líbí. A on se líbil jí. Ale takovýhle dárek opravdu nečekala.
Draco chvíli jen tak stál, ale dlouho to nevydržel. Něžně chytil Hermionu za ruku a přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl vášnivě a dlouze políbit. ,,Miluju tě, Hermiono Grangerová," zašeptal poté.

Sociopat vs psychopat: Jaký je rozdíl?

28. prosince 2016 v 22:06 | Wafer |  Zajímavosti
Je zajímavé, že v oficiální přiručce duševního zdraví, Diagnostickém a statickém manuálu duševních poruch, tyto definice nenalzneme. Místo nich používáme označení antisociální porucha osobnosti.
Většia epert věří, že psychopaté a sociopaté sdílí podobnou řadu vlastností. Tito lidé mají velmi slabý vnitřní smysl pro to, co je správné a co ne. Zároveň se zdá, že nerozumí pocitům druhých a nesdílí je.
Vy, kteří jste viděli Sherlocka, si určitě pamatujete, jak mu vadilo, když mu někdo říkal, že je psychopat, protože on je přeci sociopat. Tak jaký je mezi nimi tedy rozdíl?

Psychopat - Sociopat

Nemá svědomí. - Má svědomí, ale slabé.
Psychopaté i sociopaté jsou ve filmech často vyobrazováni jako darebáci, ale ve skutečném životě jsou násiilní jen někteří, ale většina z nich agresivní není.
Psychopaté jsou schopní herci, jejichž cílem je manipulovat lidi za účelem osobního prospěchu. - Sociopaté mají horší schopnosti spolupráce, dávají najevo, že mají zájem jenom sami o sebe.
Psychopaté jsou více klidní, chladnokrevní a dopředu kalkulují. - Sociopaté jednají více emotivně a v afektu.




My new piano challenge!

23. prosince 2016 v 8:00 | Wafer |  To, co se jinam nevešlo
Ahoj všichni!
Už nejspíš všichni víte, že hraju na klavír. No a protože schyzofrenní loutky, které určitě někdy nahraju a dám je sem, jsem už hrála na třídních předehrávkách a totálně jsem pomršila poslední tři akordy, protože jsem je zapomněla, tak mi byo dovoleno je odložit a naučit se nové skladby. První se jmenuje Vánoční preludium, které mi učitel dal na začátku roku, ale já se k tomu pořád nemohla dokopat a taky jsem nikde nemohla najít nahrávku, a druhá jsou Montekové a Kapuleti od Prokofjeva. Takhle skladba se mi strašně líbí, je úžasně dramatická a nemůžu se dočkat, až se ji naučím. Pusťte si ji, určitě ji znáte.


Další se chci naučit Game of Thrones Theme. Do tohohle seriálu jsem se před nedávnem úplně zažrala a ten Theme se prostě musím naučit.

Dál se chci naučit od Bohusala Martinů z alba Loutky Ostýchavou panenku. Vlasně se hci naučit celé album, ale začala jsem Ostýchavou panenkou, hned po té katastrofální schyzofrenní skladbě.

Anthony Horowitz - Připojený

21. prosince 2016 v 8:00 | Wafer |  Povídky jiných autorů
MĚLI VĚDĚT, ŽE S JEJICH SOUSEDEM NENÍ NĚCO V POŘÁDKU...
Nikdo není oddanější než jedináček...možná proto, že nemá žádné sourozence, se kterými by musel soupeřit. Jeremy vlastně nikdy s nikým nesoupeřil. Každý večer sám od sebe pomáhal umývat nádobí. Bez námitek chodil venčit psa. Jeremy Browne patřil k chlapcům, o kterých mohla psát Enich Blytonová, autorka knížek pro malé děti - Správná pětka, Tajná sedma... aneo třeba Zázračná jednička.
Bydlel v severním Lodnýdě ve velkém viktoriánském domě, který býval rezidencí, ale přesstavěli ho na čižák. Rodia Browneových obývala přízemí se vzdušným a světým suterénem a zahradou. Jeremyho otec byl ředitelem místní pobočky jedné stavební společnosti. Matka učila na základní škole.
Je třeba přiznat, že existovalo několik lidí, kteří sí mysleli, že je Jeremy až příliš dorý, než aby to byla pravda. Ve škole nepatřil mezi nejoblíbenější. Dokonce i někteří z učitelů o něm měli pochybnosti.
A nikoho nepřekvapilo, když se právě Jeremy nabídl, že jako první zaskočí k novému sousedovi, který se právě přistěhoval do Elmsworth Avenue. Úplně poslední dům v ulici byl také nejmenší a nejzchátralejší. Čtvercový trávník před ním zarostl, popelnice přetékaly lahvemi, starými novinami a plastovými taškami ze supermarketů nacpanými odpadky.
Říká se, že tato oblast Londýna je obzvášť přátelská. Všichni se tu o sebe navzájem starají. Tak se rozšířia i zpráva o novém sousedovi. Prý je to postarší muž, osamělý a cizinec. Někdo říkal, že jde o hrdinu druhé světové války. Další zaručená zpráva zněla, že je uprchlý šlechtic. Jeho jméno? Pošťák rychle zjistil, že zní Jákob Demszky.
Byl to drobný muž v tmavém starodávném odbleku. Chodil velice pomalu a s obtížemi. Jeho vycházková hůl končila beraní hlavou, jejíž rohy tvořily rukojeť.
,,Co kdybys mu zanesl kousek mého domácího koláe?" navrhla matka Jeremymu.
Brzy nato už Jeremy s velkým kusem koláče zaklepal na dveře Elmsworth Avenue č. 66. Panu Domszkemu trvalo dlouho, než zareagova,... ale nakonec se dveře otevřely.
,,Ano?"
,,Dobrý den. Jmenuji se Jeremy Browne. Bydlím v čísle 50. Napadlo mě, jestli byste nechtěl s něším pomoct, A moje matka vám posílá kousek koláče."
Panu Panu Demszkemu se po tvářích rozlil slabý šťastný úsměv ,,Jak laskavé. Pojď, prosím, dál..."
Jeremy následoval starce temnou chodbou do kuchyně, která vypadala holá a prázdná, jen s trochou jídla a párem otlučených hrnků na laminátové desce. Uvědomil si, že pan Demszky mluví lépe anglicky, než se domnívali, i když má silný přízvuk. Stařík byl skutečně hodně malý, jako by se lety propadal do sebe. Prsty měl dlouhé a pokroucené se zažloutlými nehty, spíše zvířecími než lisdkými. Ale nejznepokojivější byly jeho oči. Měl je barevné a mírně mu vystupovaly z obličeje jako dva igelitové sáčky naplněné vodou. Když si sedal, zahalekal.
,,Nedal by sis čaj?" zeptal se pan Demszy.
,,Ukažte, uvařím ho," nabídl Jeremy.
,,Ne, ne. Už ho mám připravený... Jak jsi říkal, že se jmenuješ?"
,,Jeremy Browne."
,,A kolik ti je let, Jeremy?"
,,Patnáct."
Stařec se na něj podíval tak zvláštně, jako by nikdy předtím neviděl chlapce v tomto věku a třásl se. Zřejmě ho cesta ke dveřím zcela vyčerpala. ,,Nechtěl byste s něčím pomoct?" zeptal se Jeremy.
,,Jsi tak laskavý!" Pan Demszky přiývl tak rázně, až Jeremy zaslechl, jak mu kosti v šíji zaskřípaly. ,,Čekal jsem, že přijdeš. Ale tak brzy?" odmlčel se, aby popadl dech. ,,Možná bys mohl trochu uklidit na zahradě, co říkáš?" Rozhodil rukama. ,,Zaplatím ti..."
,,Nechci žádné peníze," ohradil se Jeremy.
Ten den pracoval tři hodiny. A vrátl se ve středu na další tři hodiny. Tentokrát s ním přišla i matka a po seznámení s panem Demszkym využila příležitosti k velkému úklidu domu. Dokonce pozvala starého pána na večeři. Na zahradě se válelo plno smetí a Jeremyho otec se už nabídl, že všechno odveze do místního kontejneru.
Jákob Demszky přišel na večeři a přinesl všem dárky. Pro Mikea víno a pro Irenu květiny. A pro Jeremyho měl opravdu něco jedinečného.
Jeremy zvedl krabičku, kterou mu pan Demszky podal, a otevřel ji. Překvapilo ho, že našel přehrávač MP3... i když se nepodobal žádnému, který kdy viděl. Byl to jen čtvereček plastu, hladký a masivní, se skleněným displejem a několka kontrolkami.
Přehrávač MP3 byl zjevně maďarské výroby, protože když ho Jeremy zapnul, rozběhla se po displeji řada podivných slov: TEPÖFARKAS...GONOSZUL...AKTÍV.
,,Co kdybys ho vyzkoušel?" zavrhla Irena.
Jeremy přístro zvedl. Když si nasadil sluchátka, zjistil, že pan Demszky mu tam nahrál pár písniček a navíc jeho oblíbené skupiny: Coldplay a The Killers. A co víc, kvalita přehrávače byla fantastická. Až ho mrzelo, když matka začala servírovat první chod a musel přehrávač zase vypnout.
,,Co děláte tady v Anglii? zeptala se Irena pana Demszkeho.
Ten zvedl hlavu od talíře k pani Browneové, pak pohlédl na jejího syna. ,,Přijel jsem, abych se setkal s lidmi jako jste vy," prohásil.
V následujících týdnech Browneovi často pomáhali novému sousedovi. A Jeremy zásadně nechodil ven bez svého nového přehrávače v uších. Bylo to neuvěřitelné. Nejenže měl své dvě nejoblíbenější skupiny, ale i další hudba, kterou měl rád, si nějak do jeho přístroje našla cestu, jako by tam natekla vždy přes noc. A bylo tu ještě něco divného. Přehrávač neměl baterie. Přehrávače na solární panely přece ještě neexiatují.
Jeremy poprvé v životě začal mít problémy s uením. Zjistil, že musí myslet na hudbu i při hodinách a přitom nesleduje výklad uučitelů. Beyoncé, Oasis, Kings f Lion... stále se objevovaly nové písně a Jeremy poslouchal a poslouchal. Rodiče už si zvykli na tiché tam-ta-ta-tam-ta-ta linoucí se každé ráno u snídaně z jeho sluchátek.
Ale začali mít trochu obavy. Jeremy s nimi komunikoval stále méně. Co se stalo? Teď jen poslouchá tu mizernou hudbu. Irena to vyslovila jako první. Dokonce začaa uvažovat, že styky se sousedem nejsou tak dobrý nápad. Ale než mohli začít Browneovi něco dělat, stalo se něco jiného. Jeremy onemocněl.
Původně to vypadalo jako nějaký virus. Jeremy začal být neustále unavený. Vstával s krajními obtížemi a večer spěchal co nejdřív do postele. Stále pravidelně jedl, ale žvýkal mechanicky a bylo mu jedno, co jí. Pohyboval se pomaleji a nechal tréninků ragby. Na krku se mu objevila divná vyrážka. Začal mít potíže s dechem.
Proto se ho Browneovi rozhodli vzít za doktorkou McAllisterovou, aby ho prohlédla. Na klinice musel Jeremy čekat hodinu a půl.
Nakonec ho zavolali. Doktorka mu odebrala vzorek krve. Bylo možné, že trpí chudokrevností. Obecně řečeno se Jeremy nacházel ve velmi dobré formě. Měl by se jednat jen o ataku chřipky. Nakonec řekla Browneovým, ať se vrátí za dva týdny, pokud se chlapcův stav nezlepší.
Jeremy jí poděkoval a znovu si nasadil sluchátka.
Jeho stav se zhoršoval... výrazně zhoršoval. Přestal chodit do školy. Fyzicky se zdálo, že se scvrkává. Tváře měl propadlé a bledé. Oči jakoby prázdné. Někdy se zdáo, že je kdesi hodně daleko. Stále hodně jednl, ale jídlo na něj nemělo žádný účinek. Rty se mu začaly vraštit a vlasy šedivět.
Střídalo se u něj stále víc specialistů. MYsleli si, že by mohlo jít o těžkou virovou infekci. Pževezli Jeremyho do nemocnice, kde ho proskenovali od hlavy až k patě. Udělali mu testy na cukrovku, tuberkulózu, brucelózu. Ale marně. Pak někdo porvé vyslovil to hrozné slovo ,,progerie". Progerie je genetická porucha známá také jako předčasné stárnutí. Vyskytuje se velmi vácně. A není na ni lék. Jeremy byl už skoro hluchý a bylo mu všechno jedno. Dlouho poté, co jeo rodiče odešli, ležel v posteli na dětském oddělení a stále poslouchal svůj přehrávač.
Nakrátko ho propustili domů. Rozhodli se poslat ho na specializovanou neurologickou kliniku na jižním pobřeží. Jeremyho poslední noc v Elmsworth Avenue přišel na návštěvu pen Demszky.
,,Jak je Jeremymu?" zeptal se. Paní Browneová ho nepozvala dál.
,,Není mu dobře," řekla. Starosti uplynulých týdnů ji změnily.
,,Přinesl jsem mu..." pan Demszky zvedl čokoládu, kterou držel v ruce.
,,Jeremy čokoládu nejí, ale děkuji vám. Dám vám vědět, kdyby se jeho stav změnil." zavřela mu dveře před nosem.
Paní Browneová si uvědomila, že Jeremy onemocněl krátce poté, co se popevé setkal s panek Demszkým. A současně zjistila, že myslí na jeho přehrávač MP3. Od té doby, co ho Jeremy dostal, jím byl přímo posedlý. Jednou mu vytrhla sluchátka, aby přestal poslouchat aspoň při jídle. A tehny na ni Jeremy začal křičet. Pomyslela na ten ošklivý kousek skla a plastu.
Ráno přijela pro Jeremyho soukromá sanitka. Dokázal do ní nastoupit sám, ale jen s vypětím všech sil. Vypadal teď jako velice starý muž.
Už u sebe neměl přehrávač P3. Paní Browneová ho nechala na jeho nočním stolku. Za pár minut už byli na cestě.
O půl hodiny později vstoupil do domu Jákob Demszky.
Vyšel po schodech a zamířil do Jeremyho pokoje. Popadl přehrávač MP3 a odešel.
Vrátil se do čísla 66 a šel rovnou do studovny, jednoho z pokojů, kam Jeremy nikdy nevkročil. Kdyby to hoch udělal, ejspíš by o překvapily některé doplňky vybavení: Lidská lebka, napůl rozteklé černé svíce. Možná by ho napadlo podívat se na internet, co znamená boszurkánys(kouzelnictví) - anebo tépöfarkas(to jsem nenašla) či gonoszul (uličnicky, šibalsky). Jenže uý bylo pozdě.
Pan Demszky si nasadil brýle s obrovskými lupami a odstranil maličké šroubky, kterých si Jeremy nevšiml. Tajný panel mu vypadl na dlaň. Pod ním se skrýval vnitřek přístroje, ale nebyly tam žádné baterie... jen spousta mikroobvodů a přepínač otočený doleva. Pan Demszky jej přesunul vpravo a přišrouboval panel zpět.
Zvedl sluchátka a nasadil si je. Zapnul přehráva a začal poslouchat symfonickou báseň českého skladatele Antonína Dvořáka. Hudba zněla temně a majestátně.
Možná to byla jen hra světla. Možná ne. Po několika minutách však starcova pleť získala trochu barvy a vasy už neměl úplně šedivé.

Dřív než půjdu spát

18. prosince 2016 v 8:00 | Wafer


Before I Go To Sleep
Autor: S. J. Watson
Žánr: Román
Nakladatelstí: Knižní klub
Rok vydání: originál i překlad 2011
Počet stran: 366
Vlastní hodnocení: 96%

Perex ;)

Psychické nemoci a poruchy

15. prosince 2016 v 16:28 | Wafer |  Zajímavosti
Ahoj všichni!
Tak jsem se rozhodla že vás znovu budu otravovat se svojí oblíbenou psychologií, tak snad tenhle článek oceníte nebo si ho aspoň přečtete. :D

Alkoholismus

Alkoholismus, nebo také závislost na alkoholu, je psychická nemoc, která postupně přerůstá ve fyzické onemocnění. Následky alkoholismu trpí nejen sám alkoholik, ale také jeho nejbližší.
O závislosti na alkoholu se dá hovořit ve chvíli, kdy dotyčný musí konzumovat alkohol, aby mu bylo psychicky i fyzicky lépe. V pozdějších fázích se už jedinec bez alkoholu neobejde, aby vůbec mohl "normálně" fungovat. V České republice podle statistik trpí alkoholismem zhruba 25% mužů a 10% žen, ve skutečnosti však mohou být tato čísla mnohem vyšší.
Vliv na vznik závislosti na alkoholu může mít prostředí, v němž člověk vyrůstá, nebo se v něm pohybuje. Jde o nejbližší rodinu, kamarády ve škole, známé. Jedná se o nemoc, kterou nelze nikdy zcela vyléčit. Alkoholik, který chce skoncovat se svou závislostí, je odsouzen k doživotní abstinenci.

Amnézie (porucha paměti)

Amnézie je porucha či ztráta paměti. Podle doby trvání ji dělíme na trvalou a dočasnou, podle dopadu, který má na náš mozek - tedy na tu část paměti, kterou zapomeneme - ji dělíme na:
Anterográdní, porucha zapamatování si nových poznatků a zážitku,
Retrográdní, porucha vybavování si skutečností, které se odehrály před vznikem amnézie, a na dětskou, neschopnost vybavit si vzpomínky z raného dětství.
Amnézie může mít různé příčiny. Nejčastěji vzniká v důsledku úrazu a poranění hlavy či jako vedlejší příčina onemocnění mozku - epilepsie, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba ad. Poruchy paměti také může způsobit otrava organismu, či nadužívání návykových látek - drogy, alkohol.
Krátkodobé poruchy paměti bývají často způsobeny nadměrným stresem či jinou psychiku zatěžující situací, chvilkové výpadky paměti jsou typické pro nemocné trpící hysterií nebo depresemi.

Bulimie (bulimia nervosa)

Bulimie je psychické onemocnění související s nadměrnou konzumací potravin a následně úmyslně vyvolaným zvracením, průjmy či častějším močením; většinou spojené s užíváním anorektik, diuretik či projímadel.
Postihuje převážně ženy a dívky, výjimečně muže; nejčastěji se nemoc začíná projevovat mezi 13.-18. rokem života. U žen bývá tento problém často spojen s mentální anorexií a jinými poruchami příjmu potravy spojenými s nadměrnou sebekontrolou tělesné hmotnosti a hubnutím. U mužů naopak, pokud se bulimie vyskytne, souvisí s předcházející nadváhou a přejídáním se.
U postižených bulimií se kromě kolísání tělesné hmotnosti objevují další závažné zdravotní problémy. Dávicí reflex musí většina nemocných vyvolat nepřirozeně, tak může dojít k poranění krku-jícnu, do kterého se může dostat infekce. Dále dochází k narušení celého metabolického systému - k nerovnováze živin, tekutin, vitamínů a solí. K psychickým projevům vázajícím se k bulimii patří podrážděnost, náladovost, snadná unavitelnost, rychlé vyčerpání, ztráta energie. Navíc mnoho nemocných provází pocit selhání a viny z opětovného přejedení se, mohou být mimořádně deprivovaní a tyto stavy se mohou prohloubit v deprese.
Bulimii je možné léčit psychoterapií či psychofarmaky, nicméně je třeba vyhledat pomoc odborníka.

Delirium

Delirium je stav řadící se mezi psychická onemocnění. Vyznačuje se zmateností, poruchami smyslů - halucinace či sluchové iluze - poruchami vnímání a racionálního u­važování, výkyvy nálad či agresivitou. Delirium se objevuje jako vedlejší příčina mnoha onemocnění. Může nastat při nedostatečném zásobení mozku kyslíkem, při zánětlivých onemocněních jako je třeba encefalitida a jiných.
Typické je delirium pro některá psychická onemocnění - časté je u schizofrenie, vyvoláno může být i Alzheimrovou či Parkinsonovou chorobou.
Delirium je většinou krátkodobé - prvním příznakem bývá ztráta paměti. Nemocný neví kdo je, kde je, proč je právě tam, není si ani schopen vzpomenout na informace o své rodině či přátelích, je tedy velmi obtížné mu pomoci. Se zmateností obvykle přicházejí bludy či halucinace. Tyto stavy navíc bývají velmi živé a uvěřitelné.
Důležité je postiženému přivolat odbornou pomoc - tedy nejlépe psychologa či psychiatra. Nemocný totiž může být nebezpečný sobě i svému okolí.

Deprese

Jedno z vůbec nejčastějších psychických onemocnění. Může se vyskytovat samostatně, nebo jako maniodepresivní porucha, kdy se střídají období radosti s obdobími deprese, přičemž ty druhé postupně převažují. Postižení depresí mají většinou k této nemoci dědičné vlohy.
Depresivní člověk trpí beznadějí a zoufalstvím, nemůže si od svého negativního pohledu na svět pomoci. Při silnějších depresích odmítá kontakt s okolím, má problém ráno vstát z postele, trpí nespavostí, nechutenstvím, bolestmi hlavy. Dlouho neléčená deprese může vést až k sebevraždě.
Mnoho lidí trpících slabšími formami deprese se nikdy neléčí, protože se bojí navštívit psychiatra. Léčba deprese spočívá v užívání antidepresiv, většinou kombinovaných s terapiemi. Často je komplikovaná, protože na každého člověka zabírá jiný druh antidepresiv, a jejich účinek se projevuje nejdříve tři týdny po nasazení.
Léčba deprese musí probíhat řadu měsíců, i po odstranění následků deprese. Předčasně ukončená léčba a vysazení antidepresiv může způsobit návrat nemoci, často v silnější formě.

Downův syndrom

Genetická porucha 21. chromozomu, kdy se místo dvou chromozomů vytvoří chromozomy tři. Ovlivní celkové psychické a fyzické charakteristiky člověka. Ve většině případů nemoc vznikne neoddělením chromozomů v době, kdy dozrává vajíčko či spermie.
Jde o poměrně časté onemocnění, jeden případ připadne na 700 nově narozených dětí. Vznik tohoto onemocnění hodně ovlivňuje i stáří matky. Děti postižené Downovým syndromem mají menší hlavu, mohutnější krk a anomálie v obličeji: mongoloidní vzhled, dojem šikmých očí, menší uši, pootevřená ústa.
Postižení trpí sníženou hybností, občas i epileptickými záchvaty. V dospělosti je třikrát až pětkrát častěji postihuje Alzheimrova choroba. Downův syndrom nelze léčit, lze však zjistit u plodu pomocí vyšetření vzorku placenty.

Fobie (onemocnění strachem)

Fobie bývají většinou spjaté s místem či činností, z níž má postižený člověk hrůzu, která mu zamezuje danou činnost dělat či dané místo navštěvovat. Fobie se většinou objeví v dětství a jejich vznik je spojen s nějakou negativní zkušeností či prožitkem, vrcholí v pubertě a u velkého procenta lidí v dospělosti sama odezní. Fobiemi častěji trpí ženy než muži.
Člověk postižený fobií se při kontaktu s podnětem vyvolávajícím strach či úzkost opravdu obává o svůj život a přijde si ohrožen, objevuje se strach ze ztráty sebekontroly a zešílení či ze ztráty vědomí. Tito lidé pociťují bušení srdce, bolest na hrudi, sucho v ústech a třas. Mají potíže s dýcháním, točí se jim hlava, jsou malátní. Mohou se objevit prudké návaly horka a zimy.
Mezi nejčastější fobie patří:
Aviofobie
Strach z létání je prý nejčastější fobií vůbec. Může se projevovat jen drobnou nevolností či nervozitou, ale v extrémních případech může, vážně komplikovat chod běžného života.
Klaustrofobie
Klaustrofobie je chorobný strach z uzavřených či stísněných prostor. Touto poruchou trpí asi 5% celkové populace. Vznik této fobie není jasný - ve většině případů je vyvolán špatnou zkušeností s malými místnostmi. Tato reakce se navíc, pokud se onemocnění nezačne léčit, stále prohlubuje a strach postiženého roste. U lidí trpících klaustrofobií se kromě psychických projevů objevují i příznaky fyziologické.
Akrofoibe
Akrofobie je označení pro chorobný strach z výšek. Jedná se o jedno z psychických onemocnění řazených mezi tzv. specifické fobie. Je to jedna z nejčastějších fobií, trpí jí asi 10% celkové populace a ženy postihuje dvakrát více než muže.
Sociální fobie
Sociální fobie je jedna z poruch emocí, nemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování. Sociální fobie je v současnosti třetím nejrozšířenějším psychickým onemocněním
Agorafobie
Agorafobie je obecně známa jako projev panického strachu z otevřených či veřejných prostor, v současné době byla ovšem přediagnostikována a pod pojmem agorafobie tak kromě strachu z otevřených pros­tor chápeme hlavně strach z míst, kde je velký počet lidí či kde je nemocný naopak naprosto sám.
Arachnofobie
Arachnofobie je psychické onemocnění řadící se mezi fobie, spočívá v panickém strachu z pavouků. Arachnofobie většinou vzniká již v dětství nějakým traumatickým zážitkem, ten je většinou později vytěsněn do podvědomí, ale negativní pocit zůstává.
Aichmofobie
Jako aichmofobii označujeme chorobný strach z ostrých předmětů - nůžek, jehel, drátů, ostrého hrotu pera, špičatého konce deštníku či v extrémních případech i ukazující prstu.
Ofidiofobie
Ofidiofobie neboli strach z hadů se řadí mezi tzv. zoofobie, tedy záchvaty panické hrůzy, jež jsou vyvolány zvířaty. Dle průzkumů zoofobie představují asi 5 - 15 % ze všech známých fobií.

Laktační psychóza

Poporodní deprese u matky, která může vést k nekontrolova­telnému chování, včetně nevědomému ublížení novorozenci. Týká se přibližně 0,1 % žen. Psychické problémy způsobuje výrazný pokles hladiny hormonů po porodu. Účinek kolísání hladiny hormonů ženy ze života znají také například jako premenstruační syndrom nebo stavy v průběhu těhotenství. To je ale jen slabý odvar proti situaci po porodu, kdy obsah hormonů v krvi klesne opravdu drasticky.
Při laktační psychóze žena ztrácí kontakt s realitou, například neví, jak se jmenuje, jaký je den a podobně, dále může trpět halucinacemi, bludy, ztratí schopnost pečovat o dítě. Nejčastěji se objevuje hned po porodu, tak během prvních dvou týdnů, ale uvádí se, že se může objevit i do dvou měsíců od porodu.
Laktační psychózou jsou ohrožené hlavně ženy, které trpěly už před porodem nějakým psychickým onemocněním, depresí nebo například schizofrenií.

Mentální anorexie (Anorexia nervosa)

Mentální anorexie je psychické onemocnění spočívající v úmyslném hladovění, odmítání příjmu potravy a zkresleném vnímání vlastního těla. Nejčastěji se onemocnění objevuje u dívek mezi 14.-18. rokem. Nemocní anorexií vědomě odmítají potravu - v počátečním stadiu nemoci se snaží zredukovat stravu na minimum; tělu postupně začínají chybět minerální látky a energie. Charakteristickým rysem je také snaha vydat co nejvíce energie - cvičí, posilují, běhají. Ovšem stále vnímají své tělo zkresleně - v zrcadle vidí kilogramy navíc - uchylují se k užívání projímadel aj. - látek, které již dosti oslabené tělo navíc ještě dehydratují.
U žen se začnou s postupujícím časem a ubývající váhou objevovat hormonální potíže - ztráta menstruace a plodnosti. V V pozdějším stadiu nemoci dochází k vypadávání vlasů, příznaky jsou také nažloutlá, sinalá barva pleti a zápach z úst. Nemocní bývají náladoví, často trpí depresemi, nespavostí, neschopností se soustředit. Postupně dochází opravdu i k úplné ztrátě chuti k jídlu.
Mentální anorexie je velmi vážné psychické onemocnění, které provází mnoho vedlejších fyzických problémů - selhání ledvin, dysfunkce srdce, osteoporóza.




Znovu Vánoce...

12. prosince 2016 v 8:00 | Wafer
Ahoj všichni!
Tak už je znocu prosinec a s ním začíná i doba Adventu, po kterém následuje Štědrý den. Už v listopadu jsem v obchodech viděla vánoční ozdoby a věci, které "prostě musíte" koupit svým blízkým pod stromeček. Já osobně jsem dárky koupila už na konci listopadu, protože se pak nechci strkat s protivnýma maminama v obchoďáku a nehodlám se s nima hádat o poslední kousek zboží, který prostě kažká musíme koupit. I když... už na konci listipadu tam byl docela nával. I když třeba v KAuflandu všechny regály kvůli Vánocům přestavěli, mají tam úplný prd. Třeba dárek pro tátu jsem už ze zoufalství šla hledat k větnamcům, i když jsem si slíbila, že tenhle rok půjdu do sebe. Ve finále jsem mu koupila tričko a to ještě nevím, jestli mu bude.
Pro mamku a babičku budu mít vlastnoručně namalované obrázky a ještě nějakou kosmetiku a pro kamarádky takové patchworkové kuličky. Takže doufám, že to všechno stihnu udělat. :D Co vy? Už máte dárky, nebo je teprve budete kupovat?

Přečtené knihy za září, říjen a listopad

7. prosince 2016 v 8:00 | Wafer |  Knižní výzva 2016/2017
Ahoj všichni!
Už dlouho jsem se neozvala ohledně mé knižní výzvy, takže se musím po třech měsících konečně pochlubit, co všechno jsem přečetla! Opravdu neví, jestli své přecevzetí opravdu splním, ale musím myslet pozitivně!

1. Michael Grant - BZRK Reloaded
Druhý díl BZRK, který jsem si samozřejmě taky musela přečíst znovu, jako ten první. Od tohoto autora si musím přečíst víc knih.


2. Jacgueline Wilsonová - Katy
Tahle autorka píše knížky pro věkovou kategorii dívek cca 11-14 let, ale já ji miluju a proto se nehodlám vzdát jakékoliv její knížky. I když, abych řekla pravdu, tahle knížka není tak úplně její nápad. Určitě znáte knížku Co provedla Katy, která je o dívce, která ochrne od pasu dolů a pak se uzdraví. Tohle je tak trochu upravená verze. Spisovatelka chtěla v téhle své verzi ukázat, že ve skutečném životě to tak nechodí.

3. Nacuo Kirino - Zrůda
Japonsko já miluju a proto jsem si musela přečíst něco i od japonské spisovatelky. Tahle knížka byla v překladu do angličtiny cenzurovaná, je to napsané v takové bublince na obálce, a tak jsem si myslela, co to nebude, ale neshledala jsem na téhle knížce nic, co by mělo být cenzurováno. :D A nebo jsem tak otrlá, že mi to ani nepřišlo. Netuším :D V anglii a Americe asi mají jiné zvyklosti než u nás. :/

4. Jeffery Deaver - Příští oběti
Tuhle knížku jsem dostala minul rok k Vánocům a dočetla jsem ji až v říjnu. Stydím se. :D Je ale úžasná. Napsala jsem na ni i recenzi, kterou si naklikněte v menu, já na ni sem zapomenu dát odkaz. :D

5. Alyson Noëlová - Země stínů
Třetí z myslím, že šesti dílů série Nesmrtelní. Dva poslední ještě nebyly přeložené (nééé!). Přijde mi to jako originální nápad. Nesmrtelní jsou něco jako upíři, ale s tím rozdilem, že nepijí krev, ale takový...džus, který je ve skutečnosti lektvar, který jim dodává živiny a mají ho vlastně místo jídla, na které už po nějaké době nemají ani chuť. Taky je nezabije dřevěný kůl nebo jim nevadí česnek. Můžete je zničit jenom tak, že zasáhnete jejich nejslabší čakru.

6. Alyson Noëlová - Temný plamen
Čtvrtý díl ze série Nesmrtelní. :D Více v pětce :D ↑↑↑↑↑↑↑↑↑

Cosplay? Why not?

3. prosince 2016 v 20:30 | Wafer |  Zajímavosti
Všichni určitě víme, co je cosplay. Je to zkratka z anglického "costume play" a v podstatě jde o to, že se převlečete za svou oblíbenou postavu ze seriálu, filmu nebo anime a snažite se co nejlépe napodobit její chování.
Tento trend pochází (překvapivě) z Japonska, ale v posledních letech se rozšířil po celém světě. Největší cosplayové komunity jsou hlavně v asijských státech jako Malajsko, Čína nebo Filipíny kvůli vysoké popularitě anime a mangy, ale v poslední době se rozmohla velká cosplayerská komunita taky v USA. No a tady by mohla být příčina toho, proč se začaly cosplayovat i postavy, které nejsou z mangy a anime: USA. Jak všichni víme, z USA pochází prakticky 4/5 dnešních filmů, takže se nesmíme divit, že lidi v USA se spíš přiklonili ke cosplayování postav z těchto filmů, protože v USA asi moc anime v lásce nemají, tedy ne že bych to věděla, jenom spekuluju, každopádně teď jsem odbočila od tématu, jdeme dál!

Kostýmy

Cosplayeři mají velmi mnoho druhů oblečení a metod jak postupovat při výrobě. Výrobci vyrábějí a prodávají balené oblečení pro použití cosplay v různé kvalitě. Tyto kostýmy jsou často prodávány on-line, ale je možné je i zakoupit u prodejců na akcích. Existuje řada jednotlivců, kteří pracují na zakázku a vytvářejí kostýmy, rekvizity či paruky dle zákazníkových požadavků.
Většina cosplayerů průběh vzniku kostýmu fotí. Při jeho vytváření tráví mnoho času nad detaily, aby dokázali svou zručnost, protože některé postavy mají zbraně a jiné příslušenství, které je velmi těžké napodobit. I přesto většina cosplayerů díky zapojení různých výrobních kombinací a metod pro svůj kostým požadovaný vzhled získá. Například zakoupí běžnou věc, kterou pak předělají podle vlastních potřeb. Vzhledem k tomu, že některé detaily a materiály lze obtížné replikovat, cosplayeři se často musí učit nové postupy při používání textilií, použití barev na obličej, zpracovávání dřeva a mnoha dalších materiálů, které případně pro své účely potřebují.
Aby se ještě více podobali charakteru, který napodobují, nosí cosplayeři jako součást kostýmu paruky. To je nezbytné zejména u anime, mangy a herních postav, které mají velmi často nepřirozené barvy a styly účesů, proto se používají barevné spreje na vlasy a extrémní stylingové produkty.
Žádnou výjimkou nejsou ani kontaktní čočky, zejména u postav s unikátníma očima. Existují však i vzácné případy, kdy se cosplayer natolik sžil se svou postavou, že změnil svůj vzhled natrvalo.

Zastoupení v Česku

V České republice není komunita cosplayerů tak velká jako např. ve Spojených státech, ale i tak se jí povedlo dosáhnout poměrně solidních výsledků. Zdejší komunita se člení podle typu cosplaye, záleží jestli je jedná o cosplayery filmů, počítačových her, japonské animované tvorby, nebo zaměřující se především na fantasy. Mezi nejznámější české cosplayery se řadí Roman Pivec, Alžběta Trojanová, GrumpyCait či Madlenka Moozová. Za zmínku také stojí cosplayeři s širokou základnou fanoušků, např. Hemulka, Baty Alguawen, Tawii, Mary & Feinobi cosplay nebo Kuromaru.
Podobně jako v ostatních státech se v Česku každoročně pořádají soutěže o nejlepší cosplay. Nejznámější z nich probíhají na festivalech Advik, Animefest, Akicon, Natsucon nebo LanCraft. Odměny za vítězství v takové soutěži se pohybují v řádech tisíců korun. Z Animefestu probíhá kvalifikace na Eurocosplay.