Červenec 2016

Avengers fanarts 4

30. července 2016 v 22:33 | Wafer |  Obrázky
Ahoj všichni!
Tak tady máme další Avengers fan arty, snad se budou líbit.













A tady je poslední fan art....Fury-sensei!!!! :D

Nové záložky

28. července 2016 v 22:41 | Wafer |  Obrázky
Ahoj všichni!
Tak jsem se zase jednou nudila a rozhodla jsem se, že mám málo záložek, a udělala jsem si nové. Co myslíte? Která se mi povedla víc?




Movie TAG

27. července 2016 v 22:54 | Wafer
Ahoj všichni!
Rozhodla jsem se, že jsem dělala "málo" TAGů poslední dobou, tak jsem teď udělala Movie TAG, snad se bude líbit.

1.Nejoblíbenější film.
Harry Potter
2. Film, který tě vždycky rozbrečí.
Stříhoruký Edward.
3. Film, který tě rozesměje.
Kiss Kiss Bang Bang.
4. Nejsmutnější film, který je zároveň veselý.
Na vlásku.
5. Film s nejhezčím soundtrackem.
Piráti z Karibiku. Miluju ten soundtrack.
6. Tvůj oblíbený muzikál.
Já se na muzikály nedívám, takže tak.
7. První film, který jsi viděla v kině.
To si vážně nepamatuju. :D
8. Film, který je tvou srdeční zaležitostí.
Nemůžu se rozhodnout mezi Harry Potterem a Pirátama z KAribiku.
9. Film, co jsi viděla nejvícekrát.
Opět Piráti z Karibiku.
10. Oblíbený film z dětství.
Medvídek Pú. Miluju ho i teď. :D
11. Oblíbený animák.
Megamysl.
12. Film, který považuješ za trochu hloupý, ale stejně se mi líbí.
Takovej snad ani není. :D
13. Oblíbená filmová pohádka.
Anděl Páně.
14. Film s tvým oblíbeným/oblíbenou hercem/herečkou.
Alenka v Říši divů s Johnnym Deppem a Alanem Rickmanem (pro ty, kteří neví, Alan daboval tomo mmodrého houseňáka v prvním díle).
15. Poslední film, co jsi viděla.
Oko. Brutální horor. Ani nevím, jestli jsem ho dokoukala, protože jsem zvyklá se dívat na filmy po kouskách.

Avengers school - 6. ,,O tom se nežertuje, Tony!"

26. července 2016 v 8:00 | Wafer |  Moje povídky
Ve škole to ovšem vypadalo jinak, než Tony čekal. Steve si sice sedl na své obvyklé místo vedle něj, ale až do oběda se s ním neobtěžoval prohodit ani slovo. Tehdy už to Tony nevydržel a musel se zeptat, co se se Stevem děje. Nezeptal se samozřejmě rovnou Steva. Bylo mu jasné, že by se dočkal odpovědi typu ,,Nic mi není." nebo něčeho podobného. Proto se zeptal Natashy. Ta se na něj otráveně podívala, ale pak se rozkecala: ,,Je na tebe naštvanej, protože ses choval jako naprostej stalker, když tady byl ten jeho Bucky. Říkal přece, ať mu to nepokazíme. No a tys mu to pokazil." ,,A čím?" nechápal Tony. ,,Ty seš fakt zabedněnec, co?" vzdychla Natasha. ,,Pořád ses kolem Steva motal a on si nemohl povídat s Buckym. Neviděli se prakticky tři měsíce, takže bylo jasné, že si chtěli pokecat. A protože ty jseš žárlivka užárlená, tak jsi všechno pokazil." Tony se zatvářil neuvěřitelně ublíženě. ,,Tak zaprvé nežárlím a zadruhé si mohli povídat, jak jenom chtěli. Já jim v tom nebránil. A taky nevím, proč bych měl žárlit na někoho jako je Bucky," prohlásil a dal si záležet, aby to Steve slyšel. Pak tišším hlasem řekl Natashe: ,,Ale on mi Steva přebere! Zná se s ním dýl než já, takže je jasný, že má ve všem přednost!"
,,Ježišmarja!" zhrozila se Natasha a podívala se, jestli je Steve neposlouchá. Pak se obrátila zpátky na Tonyho a zeptala se: ,,A ty po mně jako chceš, abych ti pomohla na něj udělat dojem? Za koho mě máš?" ,,Za kámošku?" zkusil to Tony s úsměvem. ,,No tak, Natasho! Potřebuju tě! Nemůžu bez něj žít!" ,,Pro Kristovy rány no jo! Přestaň po mně štěkat jako nějaká štěkna! Dals už vůbec Furymu ten referát z angliny?" ,,Jasně že dal. Vyhrožoval mi rytířským titulem. Zase..." odfrkl si Tony a dodal: ,,Ale teď mi řekni, jak mám zapůsobit na Steva."
Natasha vzdychla a snažila se něco vymyslet. Dokázala lidi lehce prokouknout, takže jí nedělalo problém na něco přijít. ,,Pozvi ho na zmrzlinu, do cukrárny nebo do parku na procházku. Potom určitě roztaje a ty mu pak můžeš říct, co k němu cítíš." ,,Proč musí nejdřív roztát?" nechápal Tony. ,,Protože pak je menší šance, že ti rozbije hubu, když mu řekneš, že po něm jedeš," vysvětlila mu Natasha s netrpělivostí v hlase. Tenhle hovor byl jeden z těch, které ji znervózňovaly. Ne že by jí vadili homosexuálové nebo tak, ale vadily jí ty řeči okolo lásky podobných věcí.
,,Dík moc," usmál se Tony a odhupkal kamsi do hlubin školní chodby. Natasha se ještě chvíli nechápavě dívala směrem, kterým Tony zmizel, ale pak se odhodlala sníst zbytek svého oběda. ,,Kam šel Tomatony?" podivil se Clint, když si všiml, že Tony chybí. ,,Zase jsi vymyslel novou divnou přezdívku?" povytáhl Loki obočí. Natasha pokrčila rameny pokračovala ve zkoumání svého sendviče. Ostatní to taky nijak neřešili a jedli dál.
,,Nechceš jít ven? Třeba do parku?" zeptal se Tony Steva, když se s ním loučil u jeho domů. ,,Jasně, tak dej vědět ostatním, až dojdeš domů," usmál se Steve a vypadalo to, že už Tonymu odpustil jeho chování před Buckym. ,,Ale já myslel, že bysme to..." soukal ze sebe Tony. Steve mlčel. Cítil. Že nemá cenu Tonyho popohánět. ,,Že bysme mohli jít ven jenom my dva...sami," dopověděl Tony a Steve pokýval pomalu hlavou, zatímco vstřebával informaci, kterou mu Tony sdělil. ,,Proč?" vyrazil ze sebe po chvíli blonďák. Tony jen pokrčil rameny, odvrátil pohled a úsečně se zeptal: ,,Tak chceš jít, nebo ne?!" ,,Ehm..Jo...Jasně," přikývl Steve a otevřel zelenou vrzající branku vedoucí na dvůr. ,,Tak v kolik?" zeptal se ještě. Tony mrknul na značkové hodinky a zamyšleně řekl: ,,Třeba o půl čtvrté. Stavím se pro tebe, co ty na to?" ,,Jo to bude fajn," přikývl Steve, přibouchl branku a mávl Tonymu, který už se hnal domů, aby se stihl naobědvat a připravit.
Tony přiběhl domů a zastavil se hned mezi dveřmi. Podle nepořádku na chodbě poznal, že jeho otec přijel zpátky domů i s matkou. Povzdychl si, a protože věděl, že byl rodiče stejně přišli na to, že už je doma, zavolal: ,,Ahoj! Jsem doma!" Matka okamžitě přiběhla a přitiskla ho k sobě, div ho neudusila. ,,Jo taky tě rád vidím," zaskřehotal a vymanil se z jejího sevření. Zamířil do kuchyně, kde už seděl u velké porce polévky jeho otec. Usmál se na Tonyho a řekl: ,,Dlouho jsme se neviděli, co? Pojď si sednout a pověz mi, jak se máš." Ukázal na židli na druhé straně stolu. ,,Mám se dobře. Promiň, tati, ale teď nemám čas. Za chvíli jdu ven s kamarádem. Pak ti všechno řeknu, jestli tě to ještě bude zajímat." Tony se taky usmál. Vzal si rohlík a kus sýra, opřel se o linku a házel to do sebe, jako by týden nejedl. ,,Jo tak. A jak se ten kamarád jmenuje?" nedal si Tonyho otec pokoj. ,,Steve," zahuhlal Tony, napil se vody a odklusal zase pryč.
Steve nervózně pokukoval po hodinách a vyhlížel Tonyho z okna. Už bylo pět minut po půl čtvrté a Tony pořád nikde. Steve byl sice zvyklý na to, že Tony se nijak neobtěžuje chodit včas, ale byl z nějakého důvodu nervózní.
Konečně zazvonil zvonek a Steve se vrhnul ke dveřím tak rychle, že zakopl o botník a skončil na zemi. Okamžitě se zase posbíral a otevřel dveře, za nimiž stál Tony neobvykle dobře upravený a usmívající se od ucha k uchu. Steve si obul boty, vzal si bundu a pozdravil Tonyho svým obvyklým ,,Ahoj.".
,,Kam chceš jít?" vyzvídal Steve, když vyšli na ulici. ,,Nevím, někam. Řekl jsem si, že by jsme se mohli jen tak procournout, když už se víc známe.." zasmál se nervózně Tony, ale když se k němu Steve nepřidal, okamžitě zmlkl. Pak šli několik minut mlčky.
Když dorazili do parku, vyhnali několik malých děcek z hřiště a sedli si na houpačky. Chvíli si jen tak povídali o filmech a jiných blbostech. ,,Proč jsi nechtěl, aby s námi šli i ostatní?" zeptal se pak Steve a naklonil hlavu. Tony semkl rty, takže místo nich měl jen tenkou čárku pod nosem, která jako jediná nasvědčovala tomu, že na tom místě má brunet něco jako ústa.
,,No...Nechceš se mnou chodit?" zeptal se po chvíli hledění do země Tony. Steve se kolem sebe rozhlédl, aby se ujistil, že Tonyho otázku nikdo neslyšel, a tak trochu doufal, že je na blízku někdo, kdo by ho zachránil z této situace. Nakonec se přinutil podívat na Tonyho, načež mírně zrudl. Zmohl se jen na uražené: ,,O tom se nežertuje, Tony!" a upřímně doufal, že to byl jen jeden z Tonyho krutých žertů, že se brunet za chvilinku rozesměje a vysměje se Stevovi, jak je hloupý. Nic takového se ale nestalo. Tony jen potřásl hlavou a prohodil: ,,Myslíš si, že bych o tomhle žertoval?" Steve ještě víc zrozpačitěl. ,,Nevím. Vůbec se v tobě nevyznám," přiznal tiše.
,,Já v tobě taky ne," odpověděl Tony, když si srovnal v hlavě, co chce Stevovi říct. ,,A právě to se mi na tobě líbí. Člověk by si myslel, že je lehké tě prokouknout, ale vůbec to tak není." Steve zamručel. Nevěděl, jestli tohle má brát jako kompliment, nebo jako urážku. Nakonec se rozhodl pro něco mezi.
,,Takže...jak zní odpověď?" vyrušil ho z přemýšlení Tony. ,,Musí... Já... Já si to musím.... Musím si to rozmyslet," vyžbleptal Steve, načež rychlostí blesku opustil houpačku i park.
Tony osaměl. Počítal s tím, že mu Steve neodpoví hned, ale nemusel tak najednou zdrhnout. Zatímco Pepper za ním dolézala, Steve před ním utíkal. Tony se zamyslel nad tím, proč to nemůže být naopak.
Zvedl se z houpačky a šoural se domů.
Tam už na něj čekala, jak jinak, jeho drahá maminka. Jakmile viděla, jak se Tony tváří utahaně, objala ho a okamžitě mu poručila, aby si šel umýt ruce.
,,Udělala jsem ti palačinky," usmála se, když brunet přišel do kuchyně, kde seděl i jeho otec, zobající z misky ovoce. ,,Děkuju," usmál se Tony. Spíš to byl jen chabý pokus o úsměv. ,,Jak si se měl s kamarádem?" zeptal se nenuceně jeho otec, zatímco mamka před něj položila talíř se dvěma palačinkami. ,,Mohlo to být i lepší," připustil Tony, ale dál to nerozváděl. Ani to neměl v úmyslu. Nikdo se ho už naštěstí na nic neptal.

Pirates of the Caribbean madley

25. července 2016 v 22:34 | Wafer |  To, co se jinam nevešlo
Ahoj všichni!
Tak jsem si dneska vytiskla noty k soundtracku z Pirátů z Karibiku s tím, že se to naučím hrát. Celé to má 22 stránek, takže nevím, jestli jsem nepřecenila svoje síly. Nahrávka trvá skoro 15 minut je to fakt krutý, takže počítám s tím, že nejmíň za dva roky to budu umět. :D








Anthony Horowitz - Stopař

24. července 2016 v 8:00 | Wafer
Proč musel táta zastavit? Říkal jsem mu, ať to nedělá. Ale on mě pochopitelně neposlouchal. Nic z toho by se nestalo, kdyby jel prostě dál.
Vyrazili jsme si tehdy na vyjížďku en my tři a prožili jsme skvělý a opravdu šťastný den. Měl jsem patnácté narozeniny, rodiče mě vzali do Southwoldu, městečka na suffoůkském pobřeží. Odpoledne jsme strávili procházkou po pláži, prohlížením obchodů a rozhazováním mincí v pochybné herně u mola.
Southwold je skvělý. Má maják a pivovar a okolo něj jsou strmí zelené stráně jako z příběhů Enid Blytonové. V žádném z obchůdků se neprodává nic, co by člověk opravdu potřeboval. V Southwoldu dostanete i pravé ryby a hranolky. Horký pudink se šlehačkou. Nemusím ani pokračovat.
Okolo páté jsme se vydali na zpáteční cestu. Seděl jsem na zadním sedadle a hned, jak se zabouchly dveře, mě zachvátil podivný pocit otupělosti, který se dostavuje na konci opravdu báječného dne. Byl jsem smutný, že vše končí.
Čekala nás asi jen hodina cesty, a jak jsme vyjeli ze Southwoldu, začalo pršet. Když jsme dorazili na dálnici A12, lilo už jako z konve, vítr šlehal auto šedými pásky podající vody. A tam, před námi na silnici kráčel rychle nějaký muž a máchal přitom dopředu a dozadu rukama zaťatýma v pěst. Náhle upažil a zvedl palec. Univerzální znamená stopaře. Chtěl svézt.
Za chvíli jsme ho dojeli. Táta se ozval první.
,,Zajímalo by mě, kam jede."
,,Přece mu nechceš zastavit," namítla máma.
,,Proč ne? Venku je hrozně!"
No jo, moji rodiče. Táta je zubař, a možná proto se vždy snaží být k lidem milý. Je vysoký a neupravený. Máma pracuje tři dny v týdnu v realitní kanceláři. Je mnohem přísnější než on.
A ještě jedno vám musím prozradit. Oba vypadají o dost starší, než jim doopravdy je. Má to svůj důvod. Mého staršího bratra Eddyho. Když mu bylo dvanáct, najednou nečekaně zemřel. Stalo se to před devití lety a rodiče se z toho nikdy úplně nevzpamatovali. Mně taky chybí.
Já se ze zadního sedadla rychle připojil k mámě: ,,Nezastavuj, tati." Ale bylo pozdě. Už jsme zpomalovali.
Táta stáhl okénko. ,,Kam míříte?" zeptal se.
,,Do Ipwitche."
Ipwitch byl asi dvaatřicet kilometrů daleko. Máma neřekla nic. Ale cítil jsem, že je nesvá.
,,A to jdete takhle pěšky?" udivil se táta.
,,Porouchalo se mi auto."
,,Můžeme vás svézt."
,,Díky," zabručel muž a otevřel zadní dveře.
Nejspíš bych měl něco vysvětlit.
Dálnice A12 je dlouhá, temná a jednotvárná silnice, která často vede neobydlenou krajinou. Tak jako třeba právě teď. Šlo o místo, kde by jen šílenec vzal do auta cizího člověka.
Protože, chápejte, všichni vědí o Krasolikách. Je to veliká budova nedaleko Woodbridge, obklopená zdí a s elektricky ovládanou bránou. Jméno je nové. Dřív se jí říkalo Východosuffolkské vězení s maximální ostrahou pro duševně nemocné zločince. A právě teď jsme byli jen šestnáct kilometrů od něj.
Jo, přesně o tohle mi šlo. Když jste v takové situaci, nezastavujete za tmy nikomu neznámému. Třeba jeden ze šílenců podřezal stráže u brány a vyklouzl do noci. A tak nesejde na tom, jestli prší. Prostě nezastavíte.
Muž se uvelebil na zadním sedadle, bunda se mu leskla dešťovou vodou. Znovu jsme se rozjeli.
Měl dlouhý obličej a hranatou bradu. Oblečení, které by mohl nosit třeba zahradník.
,,Vyjeli jste si na výlet?" zeptal se.
,,Ano." Táta věděl, že mámu naštval, a rozhodl se být veselý a hovorný. ,,Byli jsme v Southwoldu."
Muž se na mě podíval a já spatřil jizvu, která začínala na čele, vedla přes oko a končila na tváři.
,,Znáte Southwold?" zeptal se táta.
,,Ne."
,,Tak odkud jste se vzal na silnici?"
,,Auto se mi porouchalo v Lowestofu," řekl a já nějak vycítil, že lže. Jak by zvládl ujít tak dalekou cestu až k Southwoldu? A proč se tak trmácet? Bylo by přece snadnější skočit na vlak a jet přímo do Ipwitche.
,,Jak se jmenujete?" zeptala se máma.
,,Harv," odpověděl. ,,Ian Harv." Pomalu se usmál. ,,Tady vzadu, to je váš kluk?"
,,Ano, to je Jacob. Dnes je mu patnásct."
Muž ke mně natáhl ruku. ,,Všechno nejlepší, Jacobe."
,,Děkuju." Potřásl jsem mu rukou. Všiml jsem si, že se mu na zápěsti něco zalesklo a nebyla to deššťová voda.
Krev!
Čí krev? Jeho vlastní?
,,Co vlastně děláte?" zeptál se muž.
,,Jsem zubař," odpověděl táta.
,,Vážně? Já nebyl u zubaře už... hodně dlouho." Přejel si zuby jakzykem. Měl je zažloutlé a křivé.
Zarachotil hrom a v té chvíli se muž otočil ke mně a neslyšně pronesl dvě slova, aby to neviděli rodiče.
,,Jseš mrtvej."
Ucítil jsem, jak se mi všechny kosti v těle mění v rosol. Jasně, ten blázinec.
Jeli jsme rychlostí asi asi pětašedesát kilometrů za hodinu. Odvrátil jsem se a zkusil ignoroval muže na sedadle vedle sebe. Pana Harva. Na jeho jméně bylo něco podivného a tak jsem ho napsal prstem na okénko.

HARV

Písmena chvíli zůstala načmáraná na zamlženém skle. Pak začalo A uprostřed mizet. Připomínalo mi krev.
,,Kde chcete vysadit?" zeptala se máma.
,,To je jedno," řekl pan Harv.
,,Kde bydlíte?"
Chvíli neodpověděl. ,,V Nožířské ulici," řekl konečně.
,,Na tu si nevzpomínám."
Máma znala každou ulici v Ipwitchi. Žila tam deset let, než si vzala tátu. Ale o Nožířské ulici nikdy neslyšela.
Podruhé zaburácel hrom.
,,Zabiju tě," řekl pan Harv.
Ale pronesl to tak tiše, že jsem ho slyšel jenom já, a tentokrát jsem si byl jistý. Je to šílenec. A utekl z Krasoluk. A právě tehdy mi padl zrak na zpětné zrcátko. A uviděl jsem slovo, které jsem napsal na okno.

HARV

Ale jeho odraz vypadal jinak.

VRAH

Co jsem měl dělat? Co byste udělali vy na mém místě? Rodiče nic nevěděli.
A pak jsem si vzpomněl.
Seděl jsem za mámou z jistého důvodu. S druhými dveřmi nebylo něco v pořádku. Máma řikala, že je to nebezpečné a že musím vždycky sedět vlevo a řádně si zapnout pásy. Měl jsem je i teď. Ale pan Harv ne.
,,Zastavíme vám na přístí křižovatce," prohlásil táta.
,,To mi vyhovuje." Stopař však nehodlal na příští křižovatce vystoupit. Tvář mu potemněla. Jak jsem se díval, zajel rukou do bundy a sevřel něco pod látkou. Okamžik nato začal ruku vytahovat a já zahlédl stříbrný záblesk. Nůž.
Zaječel jsem a pak se všechno odehrálo jako ve zrychleném filmu.
Připravil jsem se do vhodné pozice se skrčenýma nohama. Pak jsem prudce vykopl. Pan Harv se nemohl s rukou pod bundou bránit. Vykopl jsem vší silou, a jak jsem narovnal nohy, vymrštilo ho to proti dveřím.
Zámek povolil. Dveře se rozlétly a pan Harv vypadl ven. Do noci a na déšť. Vypadalo to, jako by pana harva prostě odvál vítr. A bylo to ještě horší. Ve vedlejším pruhu jel náklaďák, kterého jsem si nevšiml. Pan Harv mu spadl přímo pod kola. Náklaďák ho rozmašíroval na kaši.
Máma vykřikla. Táta dupl na brzdy.
Zastavil i náklaďák.
Táta se obrátil a podíval se na mě. ,,Co?" začal.
Rychle jsem to vysvětlol. Řekl jsem mu všechno. O jméně na skle, o lžích, které nám pan Harv navykládal. O tom, co mi potichu řekl. O krvi na jeho ruce. Máma v obličeji úplně zbledla a tiše se rozplakala. Táta počkal dokuk jsem neskončil. ,,To je v pořádku, Jacobe," řekl pak. ,,Počkej tady."
Šel za řidičem náklaďáku a dali se spolu do řeči. Co se stalo bylo sice hrozné, ale už jsem se nebál. Musel jsem to udělat.
Táta mluvim s řidičem náklaďáku několik minut. Pak se vydal zpět k nám.
,,Slíbil, že zavolá policii," oznámil táta. ,,My pojedeme dál. Sdělí jim všechny podrobnosti."
,,A řekl jsi mu, co se stalo?" zeptal jsem se.
Táta si sedl zpátky za vlonat. ,,Ano. Ví, že jsi udělal správnou věc. Neboj se. Hned pojedeme pryč."
Chvíli jsme jeli a za prvním ukazatelem Woodbridge jsme zabočili na úzkou cestu. Dorazili jsme k vysoké cihlové zdi. Zastavili jsme před železnou branou a táta něco řekl do mikrofonu. Brána svakla a rozevřela se.
Přijeli jsme do Krasoluk.
Táta jim musí oznámit, co se stalo. Odtud utekl pak Harv a právě jsme ho zabili. Musí to vědět.
Pochopil jsem, jak budova přišla ke svému novému jménu. Obklopovaly ji nádherné zahrady a zelené trávníky. Přední dveře domu se otevřely a ven vyběhl plešatý muž s bradkou a v bílém plášti.
,,Počkej tady," opakoval táta. Čekal jsem v autě, zatímco ti dva mluvili, ale tentokrát jsem slyšel, co říkají.
,,Mýlil jste se, doktore Fieldingu. Byla to chyba. Nikdy jsme si ho neměli brát..."
,,Nikdo z nás to nemohl tušit. Vedl si tak dobře."
,,V Southwoldu byl v pořádku. V naprostém pořádku. Myslel jsem, že je už... normální. Ale pak... tohle."
,,Nevím, co vám mám říct, pane Fishere. Nechápu..."
,,Už nikdy, doktore Fieldingu. Pro spásu boží! Už nikdy znovu!"
Přišlo k autu. Otec se sklonil. ,,Půjdeme dovnitř s doktorem Fieldingem," řekl.
,,Dobře," přikývl jsem.
Když jsem vystupoval, máma se se mnou ani nerozloučila. Trochu mě to zamrzelo.
Později mi řekli, že se ten stopař jmenoval pan Harvey a špatně jsem mu rozumněl. Ukázalo se, že byl v Lowestoftu zahradníkem. Porouchalo se mu auto a došel až k Southwoldu, než jsme mu zastavili my. Řekli mmi, že na zápěstí měl hlínu, ne krev. A když ho konečně seškrábali z vozovky, držel v ruce pouzdro na cigarety a žádný nůž.
To mi řekli, ale já jim nevěřil. Koneckonců mi taky napovídali spoustu nesmyslů o tom, jak můj bratr Eddy spadl pod vlak. Dokonce mi chtěli namluvit, že jsem ho pod něj strčil já! Nikdo mi nerozumí.
A tak jsem tady, zpátky ve svém pokoji, dívám se ven zamřížovaným oknem na důvěrně známá místa. Výlet do Southwoldu jsem si moc užil. Jen doufám, že nebudu muset čekat dalších devět let, než mě zase někam pustí.


Co myslíte, že měl ten kluk za duševní nemoc nebo poruchu? Myslíte, že to byl nějaký druh schizofrenie?

Zápisník smrti: Poslední jméno

22. července 2016 v 22:50 | Wafer



Dobrodružný/Drama/Krimi/Mysteriózní
Japonsko/USA, 2006, 141 min.



Light Yagami se konečně dostane do blízkosti L a jeho vyšetřovací skupiny. Navíc se ve světě objevuje nový Kira, který vyměnil půlku svého zbývajícího života za schopnost vidět pravé jméno každého člověka, se kterým se setká. Kdyby se Light s tímto novým Kirou spojil, mohli by se celkem snadno zbavit L a všech ostatních vyšetřovatelů. Podaří se L zabránit jejich setkání nebo už je pozdě a musí přijít na jiný způsob jak oba dopadlout?




Můj názor: Druhý díl byl taky pecka, líbilo se mi, že i když Misa měla v anime blond vlasy a ve filmu je má černé, jinak ji fakt dobře vystihli a šlo hnedka poznat, která postava to je. *SPOILER* Lightova smrt byla podle mě moc přehnaná, nejsem si jistá, jak umřel v anime, protože jsem zjistila, že jsem ho nedokoukala. :D Ale jinak byl se dalo říct, že film dopadl fakt dobře.



Book TAG

22. července 2016 v 8:00 | Wafer
Ahoj všichni!
Tento TAG jsem našla u Penny na blogu a řekla jsem si, že bych si ho taky mohla vyplnit

1. Máš doma určené místo pro čtení?
No... můj pokoj.
2. Záložka nebo náhodný kus papíru?
Rozhodně záložka. Mám jich dost hodně, ale problém je, že si vždycky rozečtu ještě víc knížek.
3. Múžeš přestat číst kdykoliv chceš, nebo musíš dojít ke konci kapitoly, na konec strany a podobně?
Musím dojít aspoň na konec kapitoly. Jinak nesmím přestat číst.
4. Jíš nebo piješ během čtení?
Ne, překáží mi to a pak nemůžu obracet stránky.
5. Můžeš číst při poslouchání hudby nebo koukání na televizi?
Úplně v klidu. Mám ráda, když mám u čtení zvukvou kulisu. Je to fajn. :D
6. Jedna kniha, nebo několik najednou?
Několik najednou. Jedna by byla podle mě nuda.
7. Čtení doma nebo kdekoliv?
Kdekoliv úplně ne. Nejvíc si čtu v autobuse a doma. To je fajn. :D
8. Čtení nahlas nebo potichu ve tvé hlavě?
Potichu v hlavě, je to takové...já nevím. Z mluvení mi vždycky vyschne v puse. :D
9. Čteš dopředu nebo přeskakuješ stránky?
Nepřeskakuju, protože stejně nevím o čem je tam řeč, protože se mezitím stane tuna dalších věcí.
10. Ničíš obal nebo ho ponecháváš jako nový?
No snažím se ho nechat jako nový, ale vždycky ho musím aspoŇ na jednom místě slepit.
11. Píšeš do knih?
Ne, nechci svoje knížky ničit.
12. Kdy jsi začala číst?
Když jsem chodila do první třídy, jedna moje spolužačka strašně dobře četla a já chtěla taky tak dobře číst, tak jsem pořád třénovala. A když jsme šli poprvé do knihovny musela jsem si něco půjčit. A asi v té době jsem začala číst.
13. Jak často si kupuješ knížky?
Tak podle toho, kdy mám zrovna peníze a jestli se mi něco líbí. Ale většinou odstávám knížky k Vánocům. A dostávám jich tak moc, že než je dočtu, jesou další Vánoce. :D
14. Jak často se podíváš na poslední stránku knihy?
Prakticky pokaždé. Jenom kvůli poslední větě.

Diplomek pro Azano a Renaiti

20. července 2016 v 8:00 | Wafer
Tak tady je diplomek pro Azano a Renaiti. Doufám, že se bude líbit.


Music TAG

19. července 2016 v 8:00 | Wafer
Ahoj všichni!
Tak tady mám po nějaké době další TAG. Snad se vám bude líbit.

1. Jaký styl hudby posloucháš?
Tak různě, co se mi líbí. Spíš rock a tak.

2. Jaký styl hudby nemáš v oblibě?
To je těžký....moc mi nesedí rap, i když si ho někdy poslechnu.

3. Jaký je tvůj nejoblíbenější zpěvák/zpěvačka?
To se nedá určit. Mění se to. Ale momentálně je to asi kapela Shinedown. Songa ZDE.

4. Jaká je tvoje oblíbená písnička?
Tak tohle se taky dostčasto mění. Ale momentálně mezi moje favority patří Comatose od Skillet.

5. Kolik písniček máš v mobilu či v počítači?
V počítači nemám písničky, ale v mobilu jich mám asi přes sto.

6. Jakou písničku jsi poslouchala naposled?
Flesh od Simona Curtise.

7. Zpíváš si ve sprše?
To vážně není pro mě. :D

8. Máš radši české nebo zahraniční písničky?
Spíš zahraniční.

9. Hraješ na nějaký hudební nástroj?
Ano, na klavír a děsně na to ujíždím. :D

10. Byla jsi někdy na koncertě svého oblíbeného zpěváka/zpěvačky?
Byla jsem na koncertě kapely Kryštof a v září jedu do Prahy na Nickelback.