Tom Enrich + Michéle Perryová - Tenton

29. května 2016 v 8:00 | Wafer |  Povídky jiných autorů
Její tátá jí říkal, že plyšáci jsou jen pro malé děti. Ale i když Avě bylo už devět, měla ty své stále ráda. Nejvíc ze všech Tentona, bílou krysu. Tenton měl sametový kožíšek, místy už trochu vypelichaný, a dlouhé, šimravé vousky. Jezdil s ní vždy od mámy sem a zase zpět. Ať se Ava bála čehokoli, Tenton vždy věděl, jak ji utišit. Jednoho večera jí otec jako obvykle popřál dobrou noc a zavřel za sebou dveře do ložnice. Ava ležela pod peřinou a šeptala: ,,Už nikdy nechci jít do školy. Nenávidím to tam!" Něco jí přimělo dodat: ,,Běž místo mě ty, Tentone. Vyměň si to se mnou."
Tentonovy červené oči se zatrpytily. V příštím okamžiku Avu něco vymrštilo do vzduchu. Dopadla na koberec, ale nic necítila. V pološeru zahlédla, jak něco vyskočilo z postele. Jakási dívka se světlými vlasy, s jejími vlasy, měla na sobě náhrdelník s přívěškem, její náhrdelník . ale pohybovala se jako krysa, tiše se proháněla po všech čtyřech sem a tam. Ava vykřikla: ,,Ticho!"
Pokusila se zvednout, ale nepovedlo se jí to. Krysa velikosti holčičky se přiblížila, byly vidět její nenávistné rudé oči. V odrazu očí Ava zahlédla malou plyšovou hračku pohozenou na koberci, bílé nohy zamotané do sebe a modré oči doširoka otevřené hrůzou. Aviny modré oči. Krysa zaprskala a rozběhla se k otevřenému oknu. Dlouhý ocas se přesmekl přes parapet, drápy cvakaly po omítce. Pak zvuky ustaly.
,,Avo!" zabručel ráno táta. ,,Vstávej nebo přijdeš pozdě do školy! Avo!" Ava dělala co mohla. Což nebylo nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama