Dramione (pro Renaiti)

16. dubna 2016 v 21:13 | Wafer |  Moje povídky
Ahoj všichni!
Tak je to tady! Moje první povídka na tomhle blogu a k tomu ještě první povídka na přání. Doufám, že se bude Renaiti líbit.

PEREX ;)




,,Věděli jste, že Draco zahejbá Hermioně? Tuhle jsem ho viděla, jak někam jde s jednou holkou z prváku a drží se spolu za ruce." Hermiona, která slyšela celý Levandulin proslov, se otočila na Draca, terký byl moc daleko na to, aby Levanduli slyšel. Draco se na ni usmál a krátce zamával svými dokonale upravenými nehty na pozdrav.
Hermiona si nebyla jistá, jestli tomu má věřit. Je sice pravda, že už nějakou chvíli sledovala, že se po Dracovi ohlíží nějaká prvačka, ale pak to vypadalo, že o něj ztratila zájem, protože ji Hermiona viděla s Nevillem. Musím se na to Draca nějak šetrně zeptat, pomyslela si a upřela zrak na učitele s havraními vlasy a přísným pohledem, který přišel pro něj příliš malými dveřmi ze světlého dřeva do třídy. Všichni se postavili a po místnosti se rozezněl skřípavý zvuk odsouvajících se židlí.
Učitěl se díval po třídě a následně zahřměl: ,,Dobré ráno!" ,,Do-bré rá-no, pa-ne Sna-pe!" zanotovali žáci a posadili se. Jen pár nešťastníků bez úkolu zůstalo stát.

* * *

Draco s Hermionou seděli vedle sebe na posteli v Hermionině pokoji a dívali se na televizi. ,,Je pravda, že máš něco s tou prvačkou?" ozvala se najednou Hermiona. Draco se na ni podíval s vražedným výrazem, který dokáže vykouzlit pouze Malfoy. mmTo ti řekl kdo?" chtěl vědět. ,,No… slyšela jsem Levanduli, jak si o tom povídá s holkama ve třídě," odpověděla Hermiona, vyvedená z míry Dracovým vražedným výrazem.
Draco chvíli mlčel a zhluboka dýchal, aby se mu vrátil předešlý klid. Nechtěl se s Hermionou hádat jen kvůli takové hovadině, která se dá ještě k tomu normálně vysvětlit. Byla sice pravda, že o víkendu nešel s Crabem a Goylem na fotbal, ale s tou prvačkou do parku. Chtěl jít na ten fotbal, jenže to vzdal po tom, co si uvědomil, že Crabe a Goyle ani nevědi co je to branka, takže by to byly vyhozené peníze a samotnému se mu tam jit nechtělo. Hermiona byla sice chytrá a milá a to všechno, ale dovedla neskutečně žárlit a dělala z komára velblouda. Pořádně velkého a tlustého velblouda.
I kdž se snažil jak chtěl, zlost, která jím projela, stejně vyhrála. Vyskočil z postele a rozběhl se z pokoje po schodech k masivním viktoriánským vchodovým dveřím. Potřeboval trochu čerstvého vzduchu, i když vzhledem k tomu, kolik aut tu jezdilo, vzduch moc čerstvý nebyl.
Zastavil se na širokém chodníku a zhluboka nabral vzduch do plic. Rozhlédl se kolem. Ulice, ve které stál Hermionin dům, vypadala tak mírumilovně, až z toho Draca píchlo u srdce, Upravené předzahrádky s rozkvetlými tulipány a jinými květinami, na centimetr zatřižené živé ploty a trávníky posekané na doporučenou délku probouzeli pocit naprosté dokonalosti. Historicky vyhlížející domy, které se předháněly ve své honosnosti, hleděly upřeně před sebe.
Draco se opřel o bílý sloup plotu Hermionina domu a svezl se na zem. Měl Hermioně říct, že je to lež, ale to ne, on musel utéct. Na rameni ucítil ruku a ani se nemusel otáčet, aby zjistil, že je to Hermiona. ,,Nechtěla jsem tě naštvat. Jen jsem chtěla vědět, jak to je," řekla smutně a podívala se na Draca. ,,Já vím. Mám vztek na Tu blbou Levanduli, protože roznášela takový kecy. Kdyby si radši hleděla svého Lonánka," odsekl Draco a setřásl Hermioninu ruku. Vstal a pohled jí oplatil. ,,Já… Já…" zakoktala HErmiona, ale nevěděla, co by měla říct. Draco zavrtěl hlavou. Nechtěl ji ještě víc znejistěl. Bude lepší, když ůjde domů, trochu se uklidní a pak to Hermioně všechno vysvětlí.
Otočil se na podpatku a rozeběhl se na vozovku zrovna ve chvíli, kdy kolem projíždělo auto. Vběhl před něj tak nečekaně, že ani nestihlo zastavit.
Draco ležel na silnici a kolem hlavy se mu tvořila louže krve. Řidič vyskočil z auta a hystericky mluvil do mobilu, zřejmě volal záchranku. Vypadal hodně staře a byl dost malý. Měl na sobě oblek a vlasy měl podivně zastřižené.
Zatímco dával muž Dracovi první pomoc, Hermiona si všimla dívky v autě, která byla asi stejně stará jako ona, jak urputně čistí nějakou skvrnu na své bundě, kterou viděla jen ona.

* * *

Na kostele odbila půlnoc, když do čekárny vešel doktor a věnoval Hermioně zkroušený pohled. Ta vyskočila z lososově růžové plastové židle, která se nebezpečně zakymácela a čekala, co jí doktor řekne.
,,Váš přítel ztratil mnoho krve a upadl do kómatu," informoval ji neutrálním hlasem doktor, ale v očích se mu zračila lítost nad tou nešťastnou událostí. Hermiona beze slova pokývla hlavou a po tvářích jí začaly stékat proudy slz.
,,Je mi to opravdu líto. Neviděl jsem ji," ozvalo se za Hermionou. Byl to řidič auta. Sakou držel v ruce, kterou nechal volně viset podél těla, takže ho vláčel po zemi. Teď na sobě měl jen bílou košili a černou kravatu. Dívka z auta stála vedle něj a Hermiona si až teď všimla, jakou má bezchybnou pleť.
,,Filius Kratiknot," muž Hermioně podal ruku a Hermiona ji přijala. ,,Hermiona Grangerová," představila se a sledovala, jak se Kratiknotovi ústa tvarují do překvapeného O. ,,Ty jsi to Graangerovic zázračné děcko, co? Zrovna za tebou jsem jel, když se ta nehoda stala," zapištěl Kratiknot téměř dívčím hlasem a dívka vedle něj protočila oči. Tím, co slyšela, se ještě Hermiona utvrdila v tom, co věděla hned od začátku: že za to může ona.
,,Asi bych ti měl říct, proč jsem tě vůbec hledal, ale tady nejspíš ne. Nechceš zajít do nějaké kavárny, nebo se na to ještě necítíš?" Chrlil ze sebe Kratiknot stále tím pištivým hlasem, zatímco dívka stále obracela oči v sloup, až se Hermiona divila, že jí tak nezůstaly. Když si uvědomila, že Kratiknot domluvit a čeká na její odpověď, schlíple se usmála řekla: ,,Klidně můžeme už teď. Nechci na to myslet," a otočila se na doktora. ,,Mohla bych se na něj zítra přijít podívat?" ,,Ale jistě. Návštěvní hodiny jsou od dvou do sezmi," pokýval doktor s úsměvem hlavou. Hermiona poděkovala a odešla s Kratiknotem dlouhou chodbou na parkoviště, kde nasedli do jeho auta, i když Hermiona se nemohla zbavit vtíravé myšlenky, že tohle je to auto, které srazilo Draca. Kratiknot vyjel na vozovku a začal se prodírat hustým provozem města.
Hermiona seděla na zadním sedadle s dívkou, která si ho ovšem vůbec nevšímala a neustále si očišťovalasvé už tak dost čisté modré oblečení. Jeli kolem toho honosného hotelu, o kterém snila dívčí polovina Hermioniny třídy, kolem spousty restaurací, hospod a kaváren, až nakonec zastavili u jedné zapadlé čajovny na rohu ještě zapadlejší ulice.
V čajovně to bylo cítit cigaretovým kouřem a čínským zeleným čajem. Kratiknot s Hermionou a dívkousi sedli za stůl, který se Kratiknotovi zdál dost vzdálený od uší zvědavých lidí.
,,Jsem něco jako kariérní poradce," začal Kratiknot po tom, co si objednali a japonská dívka jim přinesla na tácu, který byl snad větší než ona sama, konvici s horkou vodou a tři šálky s lístky čaje. ,,Prostě… hledám lidi, kteří jsou něčím výjímeční, jedineční, nebo jak tomu chceš říkat, a pomáhám jim vybudovat si kariéru. Asi před týdnem se mi jeden můj známý zmínil o tobě. Bydlí ve stejné ulici jako ty. Prý jsi neuvěřitelně inteligentní," dokončil Kratiknot svůj proslov a čekal, co na to Hermiona řekne.
,,A co ona?" zeptala se Hermiona nakonec a pokývla hlavou k dívce. ,,To je Fleur. Ovládá snad všechna bojová umění a nedávno začala s kariérou zpěvačky," chlubil se Kratiknot a Fleur se snad poprvé od té doby, co se poznali, zatvářila jinak než otráveně, když Kratiknot mluvil, a to pyšně. Hermioně se to pořád nechtělo líbit. Její přítel byl v Kómatu a jí nějaký skřítek buhví odkud leze do zadku hned po tom, co ho srazil.
,,No…já myslím, že nemám zájem," řekla pop chvíli ticha Hermiona a sledovala, jak Kratiknot postupně rudne a následně fialoví. Vydal ze sebe hrdelní zvuk, který Hermioně připadal jako psí zavrčení. Fleur se bez mrknutí oka nebo změny výrazu posunula od Kratiknota trochu dál. Proč, to Hermiona netušila.
Kratiknot zaašal cosi pořvávat v nějakém jazyce, kterému Hermiona nerozuměla. Instinktivně se přikrčila a udělala dobře, protože Kratiknot začal kolem sebe v návalu zlosti mávat rukama a málem ji uhodil do její geniální hlavinky.
Přiběhla malá Japonka, tentokrát bez tácu, a hned po tom, co utřela ze stolu rozlitý čaj, se snažila uklidnit Kratiknota. Najednou, jako by se v něm něco zlomilo, se Kratiknot zhluboka nadechl a snažil se nabýt ztracený klid. Fleur si sedla zase normálně a Kratiknot si začal upravovat svůj podivný účes.
,,Omlouvám se," řekl, když si myslel, že je jeho účes dokonalý. Hermionou projela vlna vzteku. Nejdřív tady cosi pořvává jako smyslů zbavený a pak se mi omlouvá. Neuvěřitelné, pomyslela si a mírně zavrtěla hlavou.
,,Prostě nemám zájem," zopakovala a s rozloučením se zvedla a odešla.
Kratiknot s Fleur si vyměnili nicneříkající pohledy. Fleur pokrčila rameny a Kratiknot zkroutil rty do svého obvyklého šklebu, u kterého jste si nebyli jistí, jestli to je úsměv nebo jenom škleb.

* * *

Hermiona přešlapovala před nemocnicí a čekala, až odbije druhá hodina. Opřela se o sloup nemocniční brány a spatřila usmívajícího se chlapce, jak si ro míří rovnou k ní.
,,Co tady děláte?" zeptal se jí, když byl dostatečně blízko. ,,Čekám, až začnou návštěvní hodiny. Jdu se podívat na přítele," usmála se Hermiona. Chlapes se podíval na hodinky a rozesmál se. ,,Vždyť to je už za dvě minuty. Myslím, že už se můžete na přítele jít podívat," oznámil jí a Hermiona se nejistě vydala za ním.
Vešla do pokoje, kde ležel Draco, a trochu znervózněla. Bylo to asi tím pípáním, které vydával stroj stojící vedle Dracovy postele, a z něhož vedla spousta drátků rovnou k Dracovi. Sedla si na židli vedle postele a začala: ,,Ahoj Draco. Omlouvám se, že jsem ti nevěřila. Byla to ode mě blbost. Je to moje vina. Kvůli mně tě srazil ten trpaslík. Kdyby mě nehledal, tak bys tady neležel."
Strávila u něj celý den, dokud ji nějaká protivná stará sestra neinformovala, že už je patnáct minut po návštěvních hodinách. Hermiona se, i když nerada, zvedla, rozloučila se odešla domů s tím, že sem zítra zase přijde.
Venku už se stmívalo a bylo chladněji, ale foukal teplý větřík a cuchal Hermioně vlasy. Nechtělo se jí domů. Z pohledu na spící tvář Draca jí nebylo dvakrát do skoku.
I když se jí nechtělo, šla domů, protože nevěděla, kam jinam jít. Tatínek na balkoně prášil koberec a zpíval si u toho nějakou podivnou písničku, tak šla Hermiona rovnou do svého pokoje a pustila si televizi, aby se nějak rozptýlila.

* * *

Hermiona strčila do své tašky knížku Modrá krev, kterou si u ní Draco zapomněl. Napadlo ji, že by mu třeba mohla číst. Rozloučila se s rodiči a vyrazila do nemocnice. Dorazila tam za pět minut dvě, ale tentokrát šla rovnou dovnitř. Posadila se na stejné místo jako včera. Vytáhla knížku a otevřela ji na první straně zrovna ve chvíli, kdy vešel do místnosti doktor a přistoupil k posteli. ,,Jak na tom je?" zeptala se Hermiona s nadějí v hlase. Doktor se podíval na papíry, které měl v ruce, a usmál se. ,,Testy dopadly dobře. Jeho stav je stabilizovaný, počítáme s tím, že za dva tři dny by se měl probudit."
Hermiona přikývla a zaplavilo ji štěstí. Doktor se podíval na knihu, kterou Hermiona svírala v rukou, souhlasně přikývl a odešel z pokoje stejně náhle, jako přišel. Hermiona začala předčítat a než skončily návštěvní hodiny, kniha byla dočtená. Hermiona ji vzala zpět domů a přemýšlela, co Dracovi přečte zítra. Fakt, že se má za pár dní probrat, ji nakopl k tomu, aby čas, který by normálně věnovala přípravám do školy, strávila s ním, kdyby se náhodou probudil.
Tak dlouho se prohrabávala knížkami, až našla jednu, kterou jí koupil Draco s tím, že si ji opravdu musí přečíst. Jmenovala se Hra na smrt. Hermiona si ji hodila do školní tašky. I když bylo teprve půl deváté, Hermiona se cítila neskutečně unavená a tak si šla lehnout.

* * *

Když Hermiona vešla do nemocničního pokoje, měla takový pocit, že si tu knihu ani nemusela brát, protože u postele už seděli Crabe a Goyle. Hermiona na ně chvíli hleděla, ale pak si přitáhla kovovou židli a sedla si na druhou stranu postele, aby nemusela sedět vedle hrůzu nahánějícího Dracova kamaráda, který vypadal spíš jako obr. Pomyslela si, že by tady radši seděla se skřítkem Kratiknotem a tou jeho princeznou Fleur, než těmahle dvěma tupci.
,,Můžeš za to ty, ty šprtko," zavrčel Goyle naštvaně. I když Hermiona věděla, že má Goyle pravdu, zacloumal s ní vztek, když to řekl. ,,Možná jo, ale kdybys byl aspoň trochu chytrej, tak by ti bylo jasný, že jsem to neudělala přímo, Hulku," odsekla Hermiona. Goyle zatnul pravou ruku v pěst, vstal a odešel. Crabe se zašklebil na Hermionu a cupital za Goylem. Hermiona, jako by se nic nestal, vytáhla knihu a začala číst.
Když se Hermiona prokusovala pasáží, kdy se odehraje hlavní zápletka, někdo ji chytil za ruku. ,,Nečti to dál. Je to nechutný," zachraptěl známý hlas a Hermiona bleskově zvedla hlavu. Draco na ni upíral zmatený, ospalý pohled.
,,Draco!" zapištěla Hermiona tak nahlas, že přiběhla sestřička a vyděšeně se ptala, co se děje. Když si všimla, že je Draco vzhůru, okamžitě běžela pro doktora, který vykázal Hermionu z pokoje hned, jak přišel.
Po nekonečně dlouhém čekání doktor HErmioně oznámil, že Draco má všechny životní funkce v pořádku, a tak ho zítra pustí domů a šel zavolat jeho otci, z čehož nebyl dvakrát na větvi, protože nehodlal poslouchat výčitky typu, že to teda trvalo. Hermiona přešlapovala na chodbě a nevěděla, zda má jít za Dracem, nebo má jít domů. Nakonec se otočila a znaveně zamířila domů.

* * *

V den, kdy šel Draco poprvé od té nehody do školy, ho všichni obletovali a vyptávali se co, jak, proč, kdy a kde se to stalo. Hermiona byla otrávená hlavně z toho, jak se na něj lepily všechny ty holky, a on nebyl ani schopný je odehnat. Nechtěla vypadat jako nějaký malý protivný spratek a tak nic neříkala. Jen mlčela a usmála se pokaždé, když se na ni Draco podíval.
Do třídy vešel Snape s jeho umaštěnými vlasy a orlím zobákem místo nosu, takže se musel hlouček kolem Draca rozpustit a posadit se na svá místa. ,,Vím, že jste celí šťastní z toho, že vašeho spolužáka srazilo auto, ale už držte zobáky a otevřete si sešity," zahřměl přes celou učebnu chemie, takže se ampulky, které stály na policích podél stěn, mírně roztřásly. Místností se ozvalo synchronizované šustění papíru.

* * *

Odpoledne se Hermiona s Dracem rozhodli, že půjdou domů pěšky, místo aby jeli školním autobusem. Jen se drželi za ruce a hleděli před sebe. ,,Je to moje vina, že jo?" zeptala se smutně Hermiona a Draco zavrtěl hlavou. Nemyslel si, že za to může Hermiona. Prostě se to nějak stalo. Nerozhlédl se a auto do něj narazilo. Jednoznačně jeho vina. ,,Není. Kdybych se hned nenaštval a nešel pryč, to auto by mě nesrazilo," řekl Draco a opřel se o sloup od vrat u Hermionina domu.
,,Hermiono… zaslechl jsem Levanduli říkat, že jsi za mnou vůbec nechodila do nemocnice," Draco tomu nevěřil, ale chtěl to slyšet od Hermiony. Ta se zarazila a podívala se na druhou stranu ulice. Levandule seLevandule
Levandule se lepila na Rona, který se vláčel s výrazem trpícího zvířete domů. Hermiona se rozhodla, že si to s Levandulí pěkně vyřídí. Rozběhla se přes ulici, ale nerozhlédla se. Zaskřípaly brzdy, ozval se dutý náraz a pak nastalo hrobové ticho, které trvalo až do chvíle, než Draco vyděšeně a pronikavě zařval.
Z auta vyběhl muž s kudrnatými hnědými vlasy. Za ním vyběhl z auta naštvaně vypadající muž, jehož vzezření Draco považoval za zbědované, a zařval: ,,Kreténe! Víš ty, co najdeš ve slovníku pod pojmem 'idiot'?" ,,Svoji fotku? Hádal brunet. ,,Ne!" odsekl ten naštvaný. ,,Definici slova idiot, která na tebe sedí!"
Zatímco brunet poskytoval Hermioně první pomoc, zbědovaně vypadající se odšoural k Dracovi, který se v šoku sesypal na chodník, pomohl mu vstát a pozorně si ho prohlížel. Pak se otočil na bruneta a křikl: ,,To je on, Siriusi!" Sirius, který už zavolal záchranku, se otočil a usmál se. Přicupital k nim a potřásl si s Dracm rukou až s moc velkou vervou a představil se.

,,Je mi líto vaší přítelkyně. Nicméně hledal jsem vás, protože jste prý velmi dobrý v bojových sportech. Chtěl bych vám pomoct prorazitm" řekl Sirius s ještě širším úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Steeeva Steeeva | Web | 21. dubna 2016 v 14:08 | Reagovat

tak ja tento párik veľmi často nečítam ako prečítala som to a bolo to celkom dobré a aj to tvoje sa mi páčilo takže si to asi niekde ešte nájdem a prečítam si to :-D

2 Koko_Chan Koko_Chan | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 17:12 | Reagovat

Taky píši povídky, když tak se podívej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama