Prý budu šťastná...

12. března 2018 v 21:48 | Wafer |  To, co se jinam nevešlo
Před nějakou chvilkou u nás byla mamčina kamarádka a jen tak mezi řečí prohodila, že se naučila číst z ruky a už to dost obstojně ovládá. Mě, mamku, i mou kámošku (která u nás ten den spala) strašně lákalo to vyzkoušet.
Popravdě jsem byla trochu nervózní a nebyla jsem si jistá, jestli to chci vůbec slyšet. Protože, možná to některým bude připadat směšné, takovým věcem jako je čtení z ruky nebo vykládání karet (to jsme taky zkoušely) věřím.
Musím říct, že to, co jsem se dozvěděla, mě dost mile potěšilo. Především prý budu v životě šťastná. To je podle mě ta nejdůležitější věc. Být šťastný. Taky se dokážu prosadit, říct svůj názor (s čímž nejspíš souvisí i moje vlastnost, že když už nějaký ten názor mám, tak ho jen tak nezměním). Tuhle vlastnost jsem měla z naší trojice jako jediná, což mě překvapilo, protože mamka mi přišla jako průbojný člověk. No, asi jsem ji za těch 17 let nestihla ještě pořádně poznat.
Další věc, u které jsem si jistá, že se mi určitě splní, je ta, že budu hodně cestovat. Miluju cestování. Je to asi jeden z mých největších snů, procestovat všechny ty krásný města po světě a tak.
Taky bych měla potkat dvě velké lásky. A mít dvě, maximálně tři děti.
Zmiňovala jsem i vykládání karet, což jsme tedy taky dělaly, ale z toho už si bohužel nic nepamatuju, ale mám i takový pocit, že by to stejně už nebylo aktuální. Nejsem si jistá, na jaký časový úsek jsme si vykládaly.
Každopádně doufám, že vás článek zaujal. Do komentářů mi třeba napiště, jestli se čtením z ruky a vykládáním karet máte nějaké zkušenosti a jestli tomu věříte.

Výsledek obrázku pro happiness quotes
 

Gravity Falls

9. března 2018 v 22:51 | Wafer


Výsledek obrázku pro gravity falls

Animovaný/Komedie/Rodinný/Horor
USA, 2012 - 2015, 41x22 min

Výsledek obrázku pro gravity falls

Rodiče pošlou dvojčata Dippera a Mabel na léto k prastrýčkoví Stanovi do Gravity Falls, kde děti zjistí, že se ve městě děje něco velice zvláštního.

Výsledek obrázku pro gravity falls

Můj názor:
Na tnhle seriál jsem se původně chtěla podívat jenom proto, abych zjistila, proč ho lidé spojují s Rickem a Mortym. První série mě nenadchla, ale nezklamala. Mabel a Dipper mě jako hlavní postavy nijak nezaujali, nepřišli mi v ničem moc výrazní. Stejně tak jejich prastrejda Stan, kterého jsem si ale z nějakého důvodu oblíbila.
V druhé sérii už byo trochu víc té akce, což mě neuvěřitelně nadchlo a zkoukla jsem ji během tří dnů. Stan se ukázal nebýt Stanem a mě by nikdy nenapadlo, že animovaný seriál pro děti bude mít zrovna takovouhle zajímavou zápletku, vzhledem k jiným dětským seriálům dnešní doby.
Druhí série u mě poravdu zabodovala a když jsem se na seriál dodívala, tak mě docela zamrzelo, že Gravity Falls nemá víc sérií.

Káva

3. března 2018 v 16:07 | Wafer |  Zajímavosti
Káva je obvykle horký napoj z plodů kávovníku. Označuje také prášek, který se k výrobě nápoje používá. Ten se získává mletím pražených semen kávovníku.
Káva je charakteristická svou silnou vůní a černou barvou. Obsahuje mimo jiné alkaloid kofein, který povzbuzuje srdečí činnost a pro jeho povzbuzující účinky se káva pije především. Káva také zvyšuje krevní tlak.
Je po ropě nejprodávanější komoditou na světě.
Plod kávovníku je podobný tvarem i barvou naší třešni. Uvnitř plodu jsou ukryta dvě proti sobě položená semena - kávová zrna.

Zdraví

Ačkoli je mýtus o dehydratačních účincích kávy hojně rozšířen, její močopudné nebo dehydratační účinky nebyly v rozumných dávkách (do 5-7 šálků denně) prokázány. Zavodňovací účinky kávy jsou při konzumaci v rozumné míře shodné s vodou.
V roce 2016 Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny konstatovala, že pití rakoviny nemůže klasifikovat jako karcinogen. Pouze pití horkých nápojů (včetně kávy) tato agentura klasifikuje jako pravděpodobný karcinogen pro člověka.

Mletí zrnkové kávy

Při přípravě kávy je nejlépe umlít poutw tolik kávy, kolik se přímo spotřebuje - mletá káva si nedokáže dlouho udržet své aroma, které rychle ztrácí.

Orientační hrubost mletí:
Velmi jemné - turecká káva
Jemné - Espresso
Střední - filtrovaná káva, překapávaná káva
Hrubé mletí - Mokka

Druhy kávy

Kávu lze rozdělit do několika skupin podle kvality a zpracování:
Zrnková káva
Mletá káva
Porcovaná káva
Fair trade káva
Instantní káva
Bio káva
Bezkofeinová káva

Druhy přípravy kávy
Cappuccino - kávový nápoje, který se skládá z 1/3 z Espressa, z 1/3 z mléka a z 1/3 z mléčné pěny
Espresso - je moc složité to vysvětlit, tak tady máte odkaz na starou dobrou Wikipedii
Moccacino - Espresso s čokoládovým sirupem a mlékem nebo šlehačkou
Alžírská káva - káva, šlehačka a vaječný likér
Holandská káva - káva, gin, šlehačka
Irská káva - káva, whiskey, cukr, smetana
Karibská káva
Café au lait - druh kávy s horkým mlékem
Caffe crema - je vlastně synonymum k Espressu
Vídeňská káva - káva se šlehačkou
Vídeňská melange - jeden ze způsobů přípravy vídeňské kávy
 


Jako... - 5. Jako oběť

14. února 2018 v 10:39 | Wafer
Nebál se. Nikdy. Zatímco jiní křičeli u děsivých filmových scén, on jen dál s klidem jedl popcorn. Strach mu nepřišel potřebný, spíš otravný. Jako dítě, kterému jste vysvětlili, že si s ním nebudete hrát, ale ono za vámi stejně chodí s tou samou prosbou.

Proto se nebál, když šel za krásného letního dne vyprázdněnou ulicí. Nebál se, i když neviděl žádné děti, kterých tady jindy v tuto dobu byla spousta. Nebál se ticha, které by jiným způsobovalo mrazení v zádech. Nebál se hejna vran na zrezivělém plotě. Nebál se polního strašáka, který stál na poli hned za plotem s vránami.

Otevřené honosné dveře staré otlučené vily přímo vybízející ke vstupu ho neděsily. Jejich zabouchnutí jakmile vešel ho neděsilo.Zvuk zapadnutí zámku ho neděsil. krev na stěnách ho neděsila. Nůž na klavíru ho neděsil. Stupnice, kterou hrála neviditelná ruka ho neděsila. Křik mučeného člověka ve vzdálené místnosti ho neděsil.

Hlas navádějící ho k výstupu do patra mu nepřipadal strašidelný. Kusy lidských těl poházené všude, kam jen dohlédl, mu nepřipadaly strašidelné. Klepání podpatků blížící se nelidskou rychlostí k němu mu nepřipadalo strašidelné. Psychopatický smích vycházející z jedněch z mnoha dveří po jeho pravé ruce mu nepřipadal strašidelný.

Když tyto dveře otevřel, ovanul ho silný vítr a on se musel přidržet kliky, aby nezačal couvat dozadu. Místnost byla oděn v bílém a osvětlena silnými reflektory, které jí propůjčovaly nažloutlý nádech. Vešel dovnitř. Zmocnil se ho nepříjemný pocit velmi podobný strachu. Rychle se rozhlédl kolem sebe, ale nikoho nezahlédl. Ke všem jeho novým a nepopsatelným pocitům se v tuto chvíli přidala i nejistota. Přísahal by, že někoho slyšel.

Poté, co se ujistil, že v místnosti opravdu nikdo není, z ní vyšel, zaklapl dveře a vydal se chobou zpět ke vchoovým dveřím. Něco se ale změnilo.

Z kusů lidských těl se mu dělalo nevolno. Znovu se ozývající křik mučeného člověka mu naháněl husí kůži. Stupnice znějící jakoby z dáli se změnila z durové v teskně molovou. Nůž, který z klavíru zmizel, mu jako výhružka smrti vyvstal na mysl. To vše bylo jiné, ale nic z toho v něm nevzbudilo ten pravý, nefalšovaný pocit strachu. Věc, nebo spíše osoba, která ho nejvíce vyděsila, se nacházela u vchodových dveří, ze kterých chtěl původně co nejrychleji vyjít ven. Řeknu vám, kdo ho vyděsil. Byl to ten klaun.

Jako... - 4. Jako pták

12. února 2018 v 10:39 | Wafer
Vzhlédl. Jasně modré nebe bez mraků ho vítalo svou otevřenou náručí. Vyběhl do kopce pod letitým dubem, který na vršku rostl snad od nepaměti, rozprostřel kostkovou deku, kterou předtím umísti na vrch piknikového košíku.

Nebyl na tomto místě už dobrých pět let. Přišlo mu to jako neskutečně dlouhá doba. Ale neodvážil se sem přijít dřív. Vlastně by ho to nikdy ani nenapadlo. Tedy, nenapadlo by ho to až do minulého týdne.

V úterý odcházel ze skupinové terapie, na které měl jeden ze skupiny velmi emotivní přednášku o jeho zesnulé rodině. Vyprávěl, jak se dal po manželčině smrti dohromady díky tomu, že prošel všechna místa, kde spolu dříve byli a díky kterým má na ni nějaké vzpomínky. Prý mu to neuvěřitelně pomohlo odpoutat se od minulosti a teď se cítí svěžeji, proto už nebude chodit na terapie.

Jemu osobně to nejdřív přišlo jako nesmysl, ale poté, co se nad tím pořádně zamyslel, se to rozhodl zkusit.

Zhluboka vdechl do plic čerstvý vzduch, který voněl po pylu. Sedl si na deku, otevřel košík a vzal si z něj obložený chléb, spokojeně vydechl. Snažil se rozpoznat své pocity. Nebyly tak ponuré a hledící do minulosti, jak si myslel. Měl pouze melancholický pocit a zároveň určitý pocit uspokojení. Byl prostě rád, že se od toho všeho dokázal odpoutat. Minulost přeci nemůžete změnit. Ale budoucnost ano.

Seděl tam dlouho, možná moc dlouho, ale místo pod dubem na něj působilo velmi uklidňujícím dojmem.

Když přestal hledět do dáli, uvědomil si, že se stmívá. S povzdychnutím se zvedl, vzal deku a piknikový koš a odešel znovu domů.

Od té doby už ho na skupinové terapii nikdo neviděl. Nepotřeboval to. Místo toho chodil pod starý dub.

Jako... - 3. Jako vítr

10. února 2018 v 10:37 | Wafer

Pět let. Pět dlouhých let čekal na tuto jedinou chvíli ve svém poměrně krátkém životě. Nevěděl, jak definovat své pocity. Bylo jich tolik. Strach, nervozita. Štěstí, pocit volnosti.

Nadechl se čerstvého vzduchu. Poprvé za těch pět let jako svobodný člověk. Stále tomu nemohl uvěřit. Tolik toho spáchal, tolika lidem ublížil. Nezasloužil si svobodu, ovšem z jakéhosi jemu neznámému důvodu mu byla poskytnuta.

Nyní stál u silnice před obrovskou, šedou budovou, ve které byl tak dlouho zavřený. Pohlédl na zamřížovaná okna, za kterými strávil tolik bezesných nocí, a zapřemýšlel nad tím, kolik lidí také touží po štěstí, jaké měl on.

Otočil se k velkému komplexu zády a vyrazil k nedaleké zastávce, která se přímo vysmívala všem v budově, kteří z ní ještě dlouho nevyjdou. Nastoupil do právě přijíždějícího autobusu a sedl si k nejbližšímu okénku otevřenému dokořán, aby se pasažéři v dnešním parnu neudusili.

Autobus se trhavě rozjel a on se zahleděl ven naslouchajíc rozhovorům ostatních cestujících. Zapřemýšlel nad tím, kam půjde. Pokud byl dobře informován, jeho byt už dávno vystěhovali, tudíž veškeré jeho věci se nacházely ve skladech na konci města, kam by si nejspíš co nejdříve měl zajít a vyzvednout si je. Ale kam je dá? Nebyl si jistý tím, že ho rodina přijme s otevřenou náručí, jelikož si určitě myslela, že byl, i přes veškeré obhajování své osoby, vinen. Co jiného mohl čekat. Neměl dost peněz na dobrého právníka, což se mu i vymstilo.

Mohl všem tvrdit cokoli chtěl, ale nikdo ho nebude poslouchat. Byl odsouzen a to všem stačilo, nic jiného neviděli ani neslyšeli. Ani jeho předčasné propuštění nikoho nezajímá.

Slepota. Nedůvěra. Nejspíš ho budou pronásledovat do konce života. Ponořený v myšlenkách vystoupil z autobusu a vykročil do neznáma. Neměl nejmenší ponětí, kam půjde. Jednoduše šel. Neustále dopředu, hlavně se nezastavovat.

Lidé si na něj ukazovali, šeptali si o něm. Znali jeho obličej, jemu bylo ale očividně ukradené, co si myslí. Musel vymyslet, jak si najít práci a byt, neměl čas na všechny ty neznámé osoby kolem. Jenže teď se mu nechtěl vymýšlet žádný plán na záchranu jeho života. Byl vyčerpaný. Šťastný, ale vyčerpaný.

A tak teď seděl tady u patníku s měsíční strništěm, sklopenou hlavou a kalíškem v ruce.

Jako... - 2. Jako sklenka

8. února 2018 v 10:35 | Wafer


Zacházeli s ní jako s porcelánovou panenkou. Nenáviděla to. Nenáviděla každý moment, kdy se jí kdokoli zeptal, jestli je v pořádku. Ještě víc nenáviděla tón, kterým s ní mluvili. Jako by komunikovali s šestiletým dítětem, rozhodně ne s čtyřiadvacetiletou ženou.

Nejspíš si mysleli, že se potřebuje zotavit z šoku, ale nedokázala jim snad hned několikrát, jak v pořádku je?

Ano, je pravda, že přišla o snoubence a ještě nenarozené dítě v tom nejkratším možném časovém intervalu. Je pravda, že si ani pořádně nevzpomíná, co se událo. Je dokonce pravda, že si nepamatuje ani tvář muže, který to udělal.

Zprvu samozřejmě nikdo nepředpokládal, že by to mohla být ona. Byla zraněná. Ztratila spoustu krve a málem zemřela. První noci blouznila a měla halucinace.

Ale její náhlé nekontrolovatelné záchvaty vzteku, po kterých si nepamatovala, že by je vůbec zažila, dávaly jasně najevo, že s ní je něco v nepořádku. Nikdo to ale nechtěl vyslovit nahlas jako první. Nikdo se neodvažoval zpochybňovat její verzi příběhu ve strachu z toho, co by následovalo. Zvláště po jejím posledním záchvatu vzteku, při kterém po místnosti vrhala lampičky, ale i mnohem větší věci obsažené ve vybavení jejího pokoje.

Ale po tolika týdnech naprosté nepředvídatelnosti, kdy už všichni byli s nervy v koncích,nebyla jiná možnost. Měli dojem, že psycholog to vše vyřeší. Že ji spraví. Jako auto.

Ona s ním ale odmítala komunikovat. Proč by také měla? Ze své ztráty se přeci vzpamatovává dobře. Nic v nepořádku s ní není.

Tento psycholog u ní proseděl bezmála tři hodiny, než se rozhodla nějakým způsobem spolupracovat. Pokud se to tedy spoluprací dalo nazývat. Na otázky odpovídala rozčíleným hlasem, občas po muži vzkřikla, ale sama nemluvila. Otázky byly nezbytné.

Urputně se snažil přijít na to, proč žena odmítá mluvit o tom, co se ten den stalo. Pokud by opětovné a podrobné rozebrání všech okolností znamenalo, že si vzpomene na tvář muže, který jí vše vzal, nechápal psycholog, proč to odmítá podstoupit. Vzpomínky jsou bolestivé. Ale klíčové.

Když se mu ale do mysli vkradla myšlenka, kterou mu předtím vnukli i její známí, zamyslel se nad touto možností trochu déle. A očividně to byla poslední věc, nad kterou se zamýšlel, než ho našli v kaluži krve vedle její postele. To ví ovšem jen on.



Jako... - 1. Jako svíčka

6. února 2018 v 10:23 | Wafer




Cítil se tak už delší dobu. Bezmocný plamen kývající se ve větru. To byl on. Neschopný pohybu, závislý na činech ostatních. Koulení očí, ve který se už nebude zračit nic jiného než beznaděj, byl jediný pohyb, který mohl vykonávat bez cizí pomoci.

Ležel tam už pěkných pár dní. Jediné co cítil, byl pach dezinfekce. Jediné co viděl, byl bílý strop s mapami vlhkosti od nedávného deště, který mu byl jediným rozptýlením od každodenního šumu uvnitř budovy, z čehož usoudil, že se nachází přímo pod střechou.

Ležel tam a přemýšlel. Nikdy předtím by ho ani nenapadlo, že taková strašná věc se mlže stát i jemu. Nikdy by ho nenapadlo, že i jeho plamen bude přikryt poklopem, aby uhasínal pomalu a bolestivě bez možnosti volného nádechu, stejně jako plamen těch stovek nešťastných lidí, které denně vídal v televizi. Lidí, kteří zůstali po auto nehodě zaklínění v autě. Lidí nadosmrti ochrnutých. Stejně jako je teď on.

Útěcha, kterou se mu snažili poskytnout jeho přátelé, pouze prohlubovala pocit prázdnot a nepotřebnosti v jeho srdci. Začal přemýšlet nad tím, co bude dělat se svým životem, až ho pustí domů. Nejvíce se děsil chvíle, kdy si jeho rodina uvědomí, že starat se o něj je pro ně až moc velká zátěž, a strčí ho do nějakého pečovatelského ústavu, ve kterém ho budou jednou měsíčně navštěvovat a vykládat mu, jak skvěle se jim daří. Netušil, jak by to zvládal, ale něco mu říkalo, že by z toho pomalu, ale jistě zešílel. Už jen z toho, že se nemůže vůbec hýbat, byl mírně frustrovaný.

A jeho frustrace se začala zhoršovat při návštěvě jeho osmiletého syna, který mu vyprávěl, jak se mu vede ve školním softballovém týmu. Zavzpomínal na časy, kdy on sám hrál softball za školu. S velkým přemáháním chválil synův talent a jen díky tomu, že na něj pořádně neviděl, mu neselhal hlas. Jen nerad si to přiznával, ale rostla v něm závist, kterou už v jeho citové nevyrovnanosti nebyl schopen potlačit nebo s ní nějak bojovat.

Uvědomoval si, jak sobecké a nehezké pocity chová vůči vlastní rodině a všem ve svém okolí, ale nemohl si pomoct. A vlastně ani nechtěl. Vše mu pomalu začínalo být jedno. Cítil, že se mu děje ta největší možná nespravedlnost. Cítil, že si to nezaslouží, že by na jeho místě měl být někdo jiný. Cítil se, zjednodušeně, jako svíčka, dříve plápolající ve větru, každou chvíli měnící tvar, nyní jen čekající na chvíli, kdy jí dojde kyslík.

Happy B-Day!!

30. ledna 2018 v 7:00 | Wafer |  To, co se jinam nevešlo

Ahoj všichni!
Tak já už jsem na tomhle blogu dva roky, chápete to? Já jsem upřímně dost překvapená. Na začátku roku jsem si uvědomila, že na ten blog poslední dobou tak trochu víc kašlu a taky jsem si uvědomila, jak katastrofálně dopadl můj článek, který jsem psala, když jsem měla blog 1 rok. Jeho dohledávání na vlastní nebezpečí.
Asi v listopadu jsem objevila creepypastu Necrosleep, kterou jsem začala překládat, jenže jsednoho dne celý můj překlad záhadně zmizel, takže jsem musela začít úplně od začátku. Když už jse ji měla znovu celou přeloženou a vydanou, všimla jsem ji, že tam mám nějaé chyby, tak jsem ji smazala a ve smazaných článcích je jenom její stará verze, takže jestli se do jejího překladu pustím potřetí, to je ve hvězdách.
Ale přesuňme se k tomu, kvůli čemu tento článek vůbec píšu!


Zapomenutý pokoj

9. ledna 2018 v 9:22 | Wafer

Autor: Lincoln Child
Žánr: Thriller
Nakladatelství: BB art
Rok vydání: 2015
Počte stran: 264
Vlastní hodnocení:99%




Obsah:
Přísně tajný projekt
Jeremy Logan je "záhadolog" - vyšetřovatel, který se specializuje na analyzování jevů, které nemají zjevné vysvětlení. Logan se ocitne na pobřeží Newportu, na Rhode Islandu, kam ho pozval Lux, jedna z nejuznávanějších expertních skupin v Americe. Jen o pár dní dříve v sídle organizace se jeden z doktorů začne chovat nevypočitatelně. Skupina najme Logana, aby diskrétně vypátral, co přivedlo toho vzdělaného muže k šílenství. Vyšetřování ho dovede k nečekanému objevu. V dávno opuštěném křídle sídla najde Logan důmyslně ukrytý tajný pokoj…


Můj názor:
Knížka se zezačátku tvářila jako další nudná detektivka, kterým moc nefandím, protože se stejně nakonec ukáže, že vrahem byl zahradník. Tady ale o zahradníka vůbec nešlo.
Když Jeremy v Luxu objevil "zapomenutý pokoj", měla jsem nepřekonatelné nutkání co nejrychleji se dozvědět, co se vlastně stalo.
Child píše velmi poutavým způsovem a po dočtení knížky jsem popravdě málem zešílela.
Takže pokud už vás nebaví Sherlock Holmes a jeho kolegové, tahle knížka je příjemná změna.


Shinedown

23. prosince 2017 v 22:45 | Wafer |  Zajímavosti
Ahoj všichni!
Dneska bych něco ráda napsala o své oblíbené hudební skupině Shinedown.


Shinedown je americká roková skupina z Jacksonvillu na Floridě. Byla vytvořena Brentem Smithem v r. 2001 po rozpadu jeho původní kapely. Smith, který má stále smlouvu s Atlantic Records, vybíral členy do originální sestavy, tedy Jasina Todda jako kytaristu, Brada Stewarta jako basáka a Barryho Kerche jako bubeníka. Skupina vydala 5 studiových alb: Leave a Whisper, Us and Them, The Sound of Madness, Amaryllis a Threat to Survival. Shinedown prodala víc než 10 miliónů nahrávek po celém světě a na Billboard Mainstream Rock seznamu měla 11 skladeb na 1. místě, tedy třetí nejvyšší počet po Van Halen a Three Days Grace.
Hraje styly jako hard rock, alternative metal, post-grunge a alternative rock.

Leave a Whisper

Album vyšlo 27. května 2003, ale nemělo okamžitý úspěch, ale díky rozsáhlému turné a chytlavým písním se ho prodalo pře 1 milion kopií. Album obsahuje covery písní "Simple man" a "Burning Bright". Kapela na podporu alba odehrála v rocích 2003 - 2004 přes 400 koncertů. Poté si dala na 24 měsíců pauzu. Také později vydala DVD Live from the Inside, které dokumentovalo koncerty z turné.
Mé nejoblíbenější: Simple man, 45

Us and Them

Kapela na tomto albu začala pracovat až v roce 2005, protože jejich program byl příliš nabitý, než aby začali dávat dohromady nový materiál. Kapela pracovala s hudebním producentem Tonym Battagliem. Ve stejnou dobu byla kapela oslovena Holywood Records, aby nahrála píseň pro album Queen, s čímž kapela souhlasila. Nahráli cover k písni "Tie Your Mother Down", který vyšel na Killer Queen: A Tribute to Queen v srpnu 2005.
Kapela vydala své druhé albun v říjnu 2005. Mělo vyšší ohlasy, než Leave a Whisper. V hitparádě Billboard 200 bylo 23., Leave a Whisper bylo 53., ale prodalo se méně kopií.


The Sound of Madness

Během nahrávání tohoto CD vyhodil Smith Stewarta a Todda z kapely.
Smith během roku 2007 napsal 60 písní. Demohrafii poslal producentovi Robovi Cavallovi.
Konečná verze The Sound of Madness vyšla v červnu 2008. První týden se prodalo 50 000 kopií. Kvůli turné Smith vyhlásil nábor na nové členy kapely.

Amaryllis

Práce na čtvrtém albu začaly v únoru 2011, kdy skupina první půlrok složila 33 písní. Kapela se rozhodla pracovat s Cavallem jako producentem.
Nahrávání skončilo asi o rok později, v únoru 2012 a album Amaryllis bylo vydáno v březnu 2012, přičemž první týden se prodalo 103 000 kopií.
Kapela také složila ne-albovou píseň "I'm Alive" pro film The Avengers.
Mé nejoblíbenější: Bully, Enemies, I'll Follow You, Through the Ghost

Threat to Survival

Páté album vyšlo v září 2015 a bylo 6. v hitparádě Billboard 200. Prodalo se 65 000 kopií. Na konci roku 2016 byla kapela na turné s Five Finger Death Punch a Sixx AM

Má melodie

18. prosince 2017 v 16:18 | Wafer |  To, co se jinam nevešlo
Melodie srdce je u každého člověka jiná. Je sice pravda, že na první pohled jsme všihni stejní. Máme dvě ruce, dvě nohy, tělo, hlavu, dokonce i naše orgány jsou většinou stejné. V jednom se ale lišíme. V tom jací jsme, co máme rádi, co nesnášímě, co rádi jíme, co rádi děláme ve volném čase. To všechno tvoří melodii vašeho srdce a já si mysím, že je asi hodně těžké najít někoho s úpně stejnou melodií. Vezměte si třeba mě.
Nejradši jsem sama, málokdy se stává, že musím s někm být, ale společnosti se nebráním. Miluju hru na klavír. Miluju čtení knížek. Propadla jsem taky psaní povídek.
Co dál? Filmy jsou součástí mého života a seriály taky. Miluju, když můžu na pár hodin vypnout a sledovat dění na obrazovce, které není nutně součástí mého života a užívám si fakt, že nemusím řešit své vlastní problémy.
Ae asi největší část mé melodie srdce tvoří hudba. Hudba je pro mě všechno to, co pro mě rodiče neo kamarádi být nemohou. Tím samozřejmě nechci říct, než mám špatnou rodinu. Mám úžasnou rodimu, mám úžasné kamarády. Jen nemám potřebu se někomu svěřovat, když mi není nejlíp. Je mi přijemnější, když si pustím hudbu a uklidním se u jejího poslechu.
Poslechnu si prakticky cokoliv, ale nejvíc asi ocením Shinedown, mou nejobíbenější kapelu. Jinak mé nároky na hudu nejsou nijak vysoké. Ale strašně ráda poslouchám soundtracky z filmů nebo seriálů. Nejvíc jsem si zamilovala soundtrack Pirátů z Karibiku nebo Ricka a Mortyho.



Seriály

24. listopadu 2017 v 23:43 | Wafer |  To, co se jinam nevešlo
Ahoj všichni!
Tak jsem se na ten blog zase vykvákla... achjo. Ale vážně jsem si myslela, že tu creepypastu dopřekládám dřív. Jelikož se to ale protáhlo, tak dneska budu psát o seriálech.
Ani nevím, jak se to stalo, ale asi před 3 lety jsem zjistia, že mě totálně pohltily seriály.
Někdy v tu dobu se totiž moje BFF začala dívat na Mentalistu, na kterého jsem se posléze začala koukat i já. Samozřejmě jsem ho doteď nedokoukala, ale o tom až později.
Jeden z prvních seriálů, na který jsem se podívala, byl Sherlock. Do něj jsem se neuvěřitelně zamilovala, protože už předtím jsem milovala příběhy o něm od A. C. Doyla. Jako správný Sherlockian jsem se na všechny 3 séria dívala pořád dokola do té doby, než vyšla 4. série, na kterou jsem se těšila jako malá holka. A ani nevíte, kolik jsem toho podnikla pro to, abych zjistila, jestli vyjde i 5. série. Ale bohužel jsem to nezjistila.


Rick and Morty

4. listopadu 2017 v 22:02 | Wafer
Související obrázek


Animovaný/Dobrodružný/Komedie/Sci-fi
USA, 2013 - 2017, 31x22 min

Výsledek obrázku pro rick and morty gif

Animovaný seriál od autora Community o sociopatickém alkoholikovi a geniálním vědci Rickovi, který neustále zatahuje svého jednoduchého vnuka Mortyho do svých šílených dobrodružství či pokusů. A také o zbytku jejich typicky americké rodinky, která to všechno útrpně snáší.

Výsledek obrázku pro rick and morty gif

Můj názor:
Na Ricka a Mortyho jsem původně neměla moc pozitivní názor. Nebo spíš takhle. Věděla jsem o existenci tohodle šíleného animáku, ale nemyslela jsem si, že je to show, na kterou bych se chtěla dívat. Pak mě k tomu teda kamarádka přemluvila a já jsem měla celé tři série dokoukané za tři týdny. Jen teď doufám, stejně jako u Sherlocka, že bude další série.
Prakticky okamžitě jsem si oblíbila Ricka, protože je to přesně ten typ postavy, kterej mám ráda. Takovej hodnej hajzl. :D Většinu seriálu to i vypadalo, že zůstane jedinou mojí oblíbenou postavou, ale potom, co jsem skoukla víc dílů a víc scén se Summer, dost jsem si ji oblíbila, popravdě ani netuším proč.
Výsledek obrázku pro rick and morty lick my balls gif







Kam dál